VZPOMÍNÁNÍ NA TAŤKU
Celý den jsem dne 15. ledna vzpomínala na mého
tatínka, který se před 114 lety narodil v jihočeské
obci Lhota pod Horama.
Zemřel v Táboře 1. 7. v roce 1986, zrovna když
jsme byli s manželem mimo republiku a to na
dovolené v Bulharsku. Můj tatínek byl sice na
tom špatně, ale tajil svůj stav, protože nechtěl
svým dětem kazit první pobyt u moře.
Byl to velmi hodný člověk. Měla jsem jej
velmi ráda. Narodila jsem se, když měl 38 let.
Učil mne milovat řeku Otavu a Pošumaví.
Když jsme ještě bydleli v Písku, chodívala
jsem s ním občas na houby a to do Týna nad
Vltavou a zpět- třeba v neděli. Nikdy na to
nezapomenu. Od rána mám zapálené
svíčičky a vynořují se mi jedna vzpomínka
za druhou. Myslím, že jsem jediná, ač se
velmi věnoval svému vnoučkovi Péťovi,
v jeho předškolním věku, určitě ani neví,
že jsou dnes jeho narozeniny. Muži si takové
věci nepamatují. Můj taťka má v lednu též
jmeniny a tak budu vzpomínat i za dvě neděle.
Pěkná vzpomínka, já myslím, že když otec v rodině správně funguje, má velký vliv i na dceru, vím to podle sebe. Pokud dobře počítám, měla jsi tatínka o mnoho let déle než já. Pokud má kdo vzpomínat, ještě dobře. ☺
OdpovědětVymazatJak píše Hanka, fungující otcové dají dceři základ do života a dcery z toho potom třeba těží celý život, když si vyberou za muže nepraktika ☺
OdpovědětVymazatJe dobře vzpomínat a pak také o svých předcích vyprávět svým potomkům. V dnešní době mají naši potomci plno starostí a tak je občas potřeba je popostrčit, připomenout. Fukčarinka
OdpovědětVymazatMoc jsem si svého tatínka neužila, vlastně ani maminky, ale na rodiče nikdy nezapomenu.♥
OdpovědětVymazatLibuše
OdpovědětVymazatS přibývajícími lety si čím dál více uvědomujeme, kdo jsme, odkud pocházíme. Vzpomínáme na rodiče a prarodiče. Na jejich způsob života. V mém případě, jak můj táta, tak stařeček, to byli lidé od řemesla. Byli fortelní a pracovití a měli svoji úroveň. S láskou a úsměvem na ně vzpomínáme, vyprávěli jsme vždy dětem historky, které si pamatujeme. A tak to má být.