ZLATČINA VYCHÁZKA

Dnešní ráno jsem už nezapomněla, že je středa

a pro noviny jsem si došla krátce před sedmou.

Další krokové variace jsem realizovala až v podvečer.

Bylo krásné sluníčko, jakoby se babí léto vznášelo.

(balon v dálce)

---

Něco se opravdu venku vznášelo a byl to horkovzdušný

balon, ale nepodařilo se jej vyfotit. Byl příliš daleko

a vysoko. Vcházela jsem do nemocnice v době, kdy

končily návštěvy a z budovy se vyvalil průvod mladých

lidí, asi studentů nebo mladých lékařů. Před nemocnici

na lavičkách seděli ještě i nějací opozdilci, kteří si

dávali posledního čouda, než se uzamknou dveře

kliniky. Službu měla přívětivá sestřička Katka, což

mne zvedlo náladu, protože jsem se aspoň dozvěděla,

co a jak a taky našla manžela hladce oholeného.

Radost pohledět. Cestou zpět jsem ještě navštívila

obchod, abych doplnila zásoby. Už jsem se pajdala

jako stoletá, bolela mne nožka a asi budu muset

zakoupit nějakou dobrou obuv. Celkem jsem dnes

ušla 9 000 kroků.

(hlavní brána do nemocnice)

(podzimní vizitka)