SONET O SLUNCI

 

 

 

 

 

 

Schůzka s neznámou

 

 

 

Používá zvláštní vlnové délky.

Loukotě slunce láme přes koleno;

v hrdle ji dráždí ptáci, skořicové stélky;

otáčí se, stírat krev je probůh dovoleno

 

 

 

a také před cestou na hřeben

projít si letmo jména hor i protěží.

Vytrhneš trn a hned jsi dlužníkem

jak čínští básníci, co spolu soutěží

 

o vlhce nasvícené louky pod lesem,

o mořské orly, když jim nabídnem

hrdla i rudá ňadra pelargonií.

 

 

 

Sotva se s ní jednou dohodnem;

vrátí se s monoklem pod okem,

Hrdě ale bude stát, na to vemte jed, v čele legií.

 

Vladimír Stibor                                     17. dubna 2024