TÁNINA PROCHÁZKA
Dnes je v kalendáři jméno Taťána. Ač je řeckého původu
ponejvíce je užíváno v Rusku. Osobně žádnou Táňu
neznám, ale vždy si vzpomenu na Evžena Oněgina.
Před pěti lety zemřel hlas komisaře Moulina, inspektora
Kojaka či dalších hrdinů televizní obrazovky, jimž Miroslav
Moravec svůj vemlouvavý hlas propůjčil.. Měl velmi rád poezii.
Jednou řekl: " Verše miluji především proto, že čistí hlavu i duši."
Nakupovat jsem byla brzy ráno a pak už jsem chodila
celé dopoledne do zásobníku s papírem. Teplé počasí
i sluníčko sice lákalo ven, ale můj zánět v noze, mne
doslova přišpendlil k židli a nohu jsem si dala do vodorovné
polohy, aby tolik nebolela. Od čtvrté hodiny ranní přebírám
pořád dokola. Už, aby to bylo. Mám daleko větší destrukční
náladu, jak dřív, protože pořád to vypadá, jakoby ty knihy
a listiny neubývaly. Celkem jsem ušla 2 800 kroků.
Že knížky a papíry neubývají je zdání. Už podle tvé energie, která - zdá se - stále roste. Zlobení nohy je pro zlost, ale i to přejde. V novém bytě bude hned líp :-)
OdpovědětVymazatMám z toho hrůzu, kdybych měla přebírat knihy. Mám je sice vyrovnané docela přehledně, ale které dát pryč, nevím. Musela bych se poradit se syny, jsou knihomilové, ale sami mají knihovny dost plné.
OdpovědětVymazatPřeji ti, aby noha už nebolela.
To už je pět let, co zemřel M.-Moravec? Učil vnučku herectví na Mezinárodní konzervatoři v Praze, znala ho, byli mu přát se studenty a paní Gabrielou Vránovou k 70. narozeninám.
Babi to je jen zdání, mizí obdivuhodnou rychlostí. Už se blíží konec, tak vydržte :o)
OdpovědětVymazatČlověk si teprve pořádně uvědomí kolik toho nashromáždil až když dojde na stěhování a netýká se to jen knížek, já bych potřebovala probrat i skříně s oblečením a botník a šuplíky a .....
OdpovědětVymazatKdyž ono se vše Hani hodí, jeden se s tím nemůže rozloučit.
OdpovědětVymazatMusíš uvažovat rychle, moc nepřemítat. Tož to se mě to radí viď.
Táňu znám jednu, ovšem je to nová přítelkyně zetě, tak raděj neznám - jen tu z Oněgina ....
Knihy mám odjakživa ráda, ale teď nevím skoro jak dál.Kdyzž zemřela manželova teta, tak její knihy /a že jich je/ jsme nastěhovali "zatím" k nám. Doufali jsme, že si každý z příbuzných něco vezma atd. Výsledek? Knihy jsou na "štůsu" v pokoji. Antikvariát téměř nic nebere, o dvě knihy má zájem muzeum.....
OdpovědětVymazatJo a to mám ještě nějaké knihy,které chtěl vyhodit jeden náš známý, když byklízel byt po babičce.....
Po pravdě ti to vůbec nezávidím. Já si nedovedu představit moje stěhování z našeho 1 : 3. To by byla opravdu noční můra!
OdpovědětVymazat