JARNÍ POZDRAV Z KROMĚŘÍŽE

JARO 2014

Jaro si letos opravdu přivstalo.

Byli jsme sice ošizeni o zimní klouzání na cestách a cestičkách,

o bubnování tajících sněhů a ledů na okenní rámy, o bublání

vzniklých potůčků na okrajích chodníků… Ale to nikterak nevadí.

---

Odměnou za tyto "nedostatky" můžeme mnohem dříve pozorovat

kosy a vrabčáky, poskakující po zelenavých trávnících

a štěbetajících cosi veselého. Ona ta loňská travička je dosud celá

šedivá, udusaná, nevábná. Ale brzy se začala blýskat bílými zrcadélky

sedmikrásek. Ta malá nenápadná sluníčka se v městské zeleni objevila

nejdříve. Během několika dní se k nim přidaly indigově modré vonící

ostrůvky fialek. Včera vyskočil i fialový plicník lékařský

a žluté, modré, bílé droboulinké kvítky, které ani neumím pojmenovat.

A také "dřevo se listem odievá", jak se praví v krásné

staročeské písni. A ono se opravdu odívá do průsvitných zelenkavých

hávů, závojů a závojíčků, až oči přecházejí. A za plotem

Podzámecké zahrady žlutě září keře zlatého deště.

Na ně je opravdu až příliš brzy. Na blízké hladině

rybníčku pozoruji mávání bílých šátků.

To asi nedočkaví rackové okupovali tento klidný

a příjemný kout. Hlavou mi projdou dávno skoro zapomenuté verše:

"Ty víš, že obdivuji racky, kterým i hladina

je dosti pevná k vzlétnutí…."

A to ještě včera a předevčírem vanul ostrý severní vítr, lámal větve

stromů a působil škody. My lidé jsme se choulili v zimních kabátech.

Ale co na tom? Jaro už se nedá ničím odbýt, odsunout, odradit.

Vždyť 20. března se ujme své vlády i podle zákonů astronomie.

A potom teprve začne všechno zářit a rozkvétat. Kéž také my

všichni rozkveteme se stromy a zahradami.

(Svatava Mášová)