VAŠKOVY KROKY

Poslední zářijová sobota, kdy je Státní svátek a Den

české státnosti i svátek Václava a výročí úmrtí Svatého

Václava ve Staré Boleslavi, byla pro mne velmi náročná.

---

Dopoledne i odpoledne jsem šla stejnou trasu. Naštěstí

bylo krásné slunečné počasí. Úplně brzy ráno jsem byla

nakoupit potřebné potraviny na tři dny dopředu, abych

tolik neutrácela. Drahouškovi jsem dopoledne nesla do

nemocnice holicí potřeby a odnášela jsem si domů

hůl, oblepenou jménem a názvem oddělení a kliniky.

Odpoledne jsem šla stejnou cestou a jakmile jsem

přišla na ulici IPP, tak jsem si v dáli všimla věže Dómu

svatého Václava, která se zdá, jakoby blízko. Určitě tam

dnes bylo velké procesí jako každý rok v tento den.

Taky po plotu starých budov nemocnice se pnuly keře

a stromy s podzimním zabarvením do ruda. Když lezu

do kopce od tramvajové a autobusové zastávky směrem

k nemocnici, tak dýchám a funím o sto šest. Zpátky

je to už lepší, to mám i smysl pro nesmysl, či dívání

kolem. Betonové zdi byly pomalovány různými

ornamenty a obrázky. Když dojdete k bufetu

s vznosným názvem, tak vás překvapí nelibá vůně

přepáleného tuku, která je cítit, i když je provozovna

uzavřena. Nekoupila bych si tam nic, protože bych

nastartovala slinivkový maratón. Vždy se snažím

přidat do kroku, abych co nejdříve byla odtud pryč.

Celkem jsem ušla rekordní počet - 17 500 kroků.

Dóm sv.Václava v dáli

ke staveništi nové lékárny

podzimní zabarvení

na zdi malované

bufet s přepáleným tukem