Tomáš Přidal Rozběhni se proti času, nechej si do mysli padat jinovatky minut, které se rozpouští v úžasu před nekonečnem. V nesmrtelné radosti hraj si na ukulele, jehož struny jsou napnuty dívčími vlasy. Vydávají líbezné vzdechy zamilovaných jeptišek, jež zhřešily před světlem, za nocí, proháněné mučidly mužů. V páté vteřině před apokalypsou zvedá se silný vítr hlasů, ženou před sebou ztopořené masy kontinentů přenášeje, v samotném vzrušení, rozbory sfér pro nekontrolovaná představení zemí (jako takových) & vypreparovaných z prostoru civilizací, pro národy dalších vyvrženců, po kterých zůstanou sny v nenaplněných báních reality. Zůstanou nedokončené obrysy & my se popáté zrodíme, abychom svojí nedostatečností přelstili zákony přírodní spravedlnosti, neb spravedlnost je stejně pomíjivá jako slovní přestřelka... Dokáže ranit, aniž...