V ZAJETÍ TOUHY

                                                     (zelený nočníček 11)

Ve středu v podvečer vyšla v Olomouckém deníku nádherná báseň  moravského básníka V závojích touhy. Blíží se konec měsíce lásky a tak není divu, že mladý muž touží po někom, kdo jej bude milovat. Ale květen není jen  31 dnů lásky mladých, ale vůbec obdobím, kdy milujeme. Není to jen náklonnost k druhému, ale i láska k přírodě, ke zvířatům, k poezii, k Bohu. Já bych si nyní nejvíce přála třeba chodit, pobíhat po louce a radovat se z kytiček. Místo toho už sedmý měsíc kvílím bolestí a jsem otravná i sama sobě. Po obědě jsem se kamsi ztratila a sladce jsem usnula. Zdál se mi opravdu sen o mladé dívce, která se každý den scházela s chlapcem. Někdy jen virtuálně a jindy spolu chodili po parku nebo sedávali u řeky a vyprávěli si příběhy o prvních 

 

 

láskách. Oba měli v sobě hodně neopětované lásky, protože většinou milovali někoho, kdo si to ani nezasloužil, anebo chtěl zcela něco jiného. Dívce se stýskalo po něžnostech, které nějak vymizely z jejího života a také chlapec po nich toužil, ale oba si to vzájemně nedokázali svěřit. Někdy i lehounké pohlazení po ruce nebo po vlasech dodá tomu druhému nádherný pocit štěstí i čistoty duše. Dojetí k slzám 

 

 

přerušilo zvonění a přišla nečekaná návštěva. Pak už se nedalo navázat na přetržený sen.