NEDĚLNÍ POETICKÉ RÁNO

 VĚČNOSTI  ODHALENÁ  HVĚZDA

 

 

Líbí se mi Tvé hvězdy,

kterou si mohu nechat 

na památku  padlých andělů,

jež tě obstoupili, aby ochránili

Tvé srdce...

 

Přec sami byli zabiti!

 

Podívej, padá kouzlo,

z černě temperovaného nebe,

noci nespoutaných vášní a vlahých polibků.

 

Cítím, jak se mého spodního rtu

dotkl ukazováček Tvé levé ruky,

tělem rezonuje chvějivá touha.

Přišel jsem, abych si Tě vzal.

Přijmeš moji ruku,

abychom se mohli podívat

každý pod srdce toho druhého?

Tady,

řízni rychle a bez otázek,

vše Ti vysvětlím na druhém břehu.

 

TOMÁŠ  PŘIDAL

 

(Z BB Studování mělkého kroku. Praha, Dauphin 2020. S. 22.)