M RAZIVÉ RÁNO Jíní je na trnkách a na šípkách, v korunách smrků praská. Je zasněžená má láska. Sníh pokryl les, jak bílý prach. Já, oči na stopkách, jdu krajinou. Tu krásu nevyměním za jinou. (Petr 'Šafránek) TAJEMSTVÍ VLOČEK Tajemně víří vločky ve světle luceren ulice, hvězdiček s poselstvím lehoučkým a laskavým: My jsme narozené z ledu, ale ty měj srdce horoucí, plné všeobjímající lásky. (P. Šafránek) SNĚŽÍ ČAS Když padají vločky, jako by padal čas. Usadí se na střechách, stromech a zemi. Čas je teď vidět, je bílý. Upozorní, jak plyne a potom taje. Uplývá jako voda mezi prsty. Chytit se nedá, zkus chytit raději vítr. Kdo chce, může se zamyslet - nad svým časem. Žil jsem ho, anebo nežil? ...