KRABICE VZPOMÍNEK

 Přebírání písemností není vůbec jednoduché. A pokud se týká zrovna osobních 

 příběhů, korespondence, psaníček, fotografií, recenzí knížek. Místo, aby se papíry

 tenčily, tak se doslova rozmnožují. Pořád to vypadá, že nic nedělám, než jen zcela

 nešťastně sedím nad bednami, kde jsou publikace , časopisy a jiné artefakty o Písku

 a uvažuji, zda či ono mám roztrhat a vyhodit, protože za pár týdnů si třeba ani zcela

nevzpomenu, že něco takového existovalo a kde to je.

Obtelefonovala jsem několik rodinných příslušníků, zda budou mít o něco zájem. 

 Až to vyhodím, bude už pozdě plakat nad rozlitým vínem. Pravda, leccos je už

v počítači, ale až se odpojí, tak se už k tomu člověk ani nedostane. Já ty vzpomínky

mám v poezii, knihách a všude kolem. Věřím tomu, že kdybych pustila mezi krabice

někoho, kdo vše bere jen jako zbytečný papír, tak by to bylo okamžitě pryč. Jenže

já se musím  vždy podívat o čem ten či onen dopis je, zda to nebude velká ztráta,

až to zlikviduji a podobně. Je to těžké a bolavé zároveň.

Zřejmě mi ten Písek  občas píchne u srdce, protože jsem si najednou vzpomenula

na báseň  Martina Třeštíka, která vyšla  v básnickém almanachu  města Písku  r.1977 

s názvem Řeka hledající.

Autor básně KRABICE  VZPOMÍNEK

absolvoval písecké gymnázium  v roce 1976.

                                                                                ╝

                                                              Ona a nebe

                                                              ona  a stromy

                                                              světa půl 

                                                              na fotografiích

                                                              se usmíváme

                                                              z dopisů někdy

                                                              dýchá sůl

                                                              Až dole u dna

                                                              létem voní

                                                               dvě na troud uschlé

                                                               macešky

                                                               po zimě vločka otištěná

                                                               ve starém vosku

                                                               na běžky