BÁSNÍK A JEHO KOCOUR
Položil jsem svému milému příteli
do chlupatého klína
vroucný polibek.
Změřil si mě
smířlivým pohledem;
počítal zlatíčko na předení.
Moji lásku
si kladl
dobrotivým úsudkem.
Věděl, že jsem jeho,
cítil to na pouhopouhý dotek.
Já věděl,
že on je moje černé štěstí,
ač to může znít paradoxně.
Skládám mu
k poctě nedělní verše,
tak jako on mně skládá
své každodenní trofeje k nohám
postele.
Jsme parťáci,
jsme tu pro vás,
děkujeme, že vaše cesta očí dorazila
až do našich srdcí.
Ať žije přátelství,
ať přátelství spojuje lidi!
Stejně jako poezie,
která dokáže probudit
explozi myšlenek...
Láska je silnější,
emočně dravější!
Nechte se pohltit
....
...
..
.
nestane se vám vůbec nic
zlého.
Naopak to krásné vstoupí do vás
jako anděl do Věčného Ráje,
nebo jako Ráj do lidské duše?
Nikdo neví





Díky za milou báseň. Já už na své zvířátko - bílou fenku Míšu - jen vzpomínám. Také pro mne byla inspirací k veršům i k pohádkám pro děti - a hlavně kamarádem, společníkem. Svatka
OdpovědětVymazatNaši čtyřnozí přátelé jsou pro nás velkou inspirací, neboť jejich city a jednání je potivé, přímočaré.
OdpovědětVymazatProto dnešní báseň osvěžila nedělní poetické okénko a vyvolala úsměvy a vzpomínky. Libuše