BŘEZEN

                         

K oknu jsem včera a dnes přistoupila

s velikou touhou, únor byl ještě.

Zítra už bude březen - splavné růžové deště.

Dobrotivá síla

sestoupí s nebe na zemi

a země štěstím oněmí.

 

Zvolna, ach zvolna budu otvírat

okénko bílé.

Snad

bude se chtít zaplakat,

že v mém pokoji - nepokoji

ve vázičce křišťálové

bázlivé fialky stojí.

 


 

Otevru okna a uvidím v daleko na obzoře

rolníka, který jde, zpívá a oře.

 

Ruce si přiložím na ústa

a zavolám:"Země má, bolí to?" 

Hlas veliký mi z daleka odpoví: " Zarůstá

obilím, sestro!"


To bude v dubnu. A zázrak se stane.

Náhle se rozrostu do dáli, do široka.

Už budu zemí a srdce mé, pole nezorané,

lehne si pod tím, kdo řekne mu: Chlebe!

S železným pluhem i radost mi do srdce vkročí,

že ležíc tu naznak, já s nebes vidím své nebe

a oráč z mých očí.


JIŘÍ  WOLKER


(Z knihy- Štetinová, Dagmar: Věčné návraty. Praha 1982. S. 23-24.)


Komentáře

  1. Básně Jiřího Wolkra jsem četla od mládí moc ráda. Ale tuto jeho báseň jsem dnes četla poprvé. Je zvláštní, snad ovlivněná Fráňou Šrámkem.
    Svatka

    OdpovědětVymazat
  2. Libuše

    Báseň evokuje mocnou sílu jarní přírody. Při četbě mi naskočila Balada o očích topičových. Tam se také autor ptá...A s napětím jsem čekala na jméno autora. Náhodou mi o vyšlo. Ale jen shodou okolností... Mátlo mě: K oknu jsem včera a dnes přistoupila... ten ženský rod.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

PODĚKOVÁNÍ SM

O ČOKOLÁDĚ .. .