KRÁSA

 

 

KRÁSA V RŮŽÍCH

Tomáš Přidal

 

 

Bříšky prstů hladíš dívku,

 která leží v posteli z růží,

 oddává se Tvým dotekům

 a občas se škrábne o trn.

 

 Zahradnickými kleštěmi

 staráš se o její lože,

 trny na Tě žárlí,

 tupíš jim hroty.

 

 Často se ptáš

 jestli je Růženka,

 ale ona zavrtí hlavou,

 zavře oči a nastaví tvář,

 aby ses s ní mohl polaskat. 

 

 

 

 Tvář má popíchanou,

 ale to neubývá na její kráse,

 která se zatěžko popisuje.

 

 I malíři, kterým jsi zaplatil,

 říkají, že namalovat její tvář

 je stejně neproveditelné

 jako chytit slunce za jehličky paprsků...

 

 ...poněvadž pro krásné věci

 se těžko nacházejí slova...

 

 raději jsem mlčel

 a tiše pojídal její tvář očima,

 které ona zavírala,

 aby si nechala zdát ty nejkrásnější sny

 v pohádkových barvách. 

 

 

 

 Spi, kráso v růžích...

 

 

Je krásné být mladý, zamilovaný a psát verše o růžích. Svatka