SOCHAŘ HUDBY

 

                       Před 50 lety – dne 23. srpna 1972 zemřel ve Velkých Opatovicích 

Karel OTÁHAL, akademický, sochař. Pocházel z Kostelce na Hané, kde se narodil

19. 1. 1901. Brzy mu zemřeli rodiče (otec v roce 1914 a matka v roce 1917). Po smrti otce 

nastoupil do učení na mlynáře v Nenakonicích u Dubu nad Moravou (dnes součást Věrovan) a 

v tomto mlýně pracoval. Uvedené řemeslo mu mělo v letech války zajistit lepší obživu. Ubytování 

získal u L. Korábové, která se o něj starala jako o vlastního syna. Ve volných chvílích se věnoval 

kreslení (rád kreslil už na kostelecké obecné škole). Stal se také členem Sokola a zde se seznámil 

s otcem Bohumila Venclíka, panem Bohumilem Venclíkem st., hrnčířem a kamnářem   

v sousedním Tovačově, od kterého si bral modelovací hlínu. Vedle malování začal totiž 

i modelovat. Když nastoupil vojenskou službu, nadále se věnoval malování, dokonce od něj 

důstojníci některé obrazy koupili a doporučovali mu, aby se věnoval malování profesionálně.

 Na akademii výtvarných umění se mu dařilo. Jako diplomovou práci si vybral houslového 

virtuosa Jana Kubelíka. Sochu tvořil podle fotografie, studenti se mu prý posmívali a říkali mu 

 

 

Kubelík. Pošklebky však přestaly, když se sám Kubelík přišel podívat na jeho dílo. Užasl,  a 

dokonce mu stál modelem. Diplomová práce mu vynesla stipendium na zahraniční stáž. Nejprve 

byl ve Francii, potom v Itálii. Za dva roky pobytu v cizině se mu dostalo pocty. Mohl např. 

modelovat papeže Pia XI. i některé italské politiky vládnoucí fašistické kliky. Toto se mu stalo 

osudným, neboť po 2. světové válce mu bylo předhazováno, že se stýkal s fašisty. Byla to však 

závist méně úspěšných kolegů a trvalo dost dlouho, než se tohoto nařčení zbavil. Tuto skutečnost 

potvrdila i výtvarnice Lilian Amann, která toho dost o K. Otáhalovi věděla od své babičky, 

kostelecké rodačky a přítelkyně Karla Otáhala. Pro rodný Kostelec vytvořil bronzovou sochu 

přítele, básníka Petra Bezruče, další kresby a obrazy byly umístěny v Památníku Petra Bezruče 

v Kostelci, pro zámek v Čechách zase sochu Josefa Mánesa. Manželkou Karla Otáhala byla 

Jiřina Popelová-Otáhalová (1904–1985), univerzitní profesorka, filozofka, komenioložka a 

v letech 1950–1953 rektorka Univerzity Palackého v Olomouci. Do Velkých Opatovic přišel v r. 

1943, budoval tady ateliér a město se mu na zbytek života stalo domovem, kde též umřel. Karel 

Otáhal po sobě zanechal bohaté kulturní dílo, v počtu 470 soch, plastik, reliéfů a kreseb. 

Opatovicícm věnoval sochu B. Smetany v parku, reliéfy sv. Jiří a Křest Páně v kostele, reliéfy 

Písně milostné a Písně svatební v obřadní síni města, reliéf B.A. Wiedermana na jižním křídle 

zámku, reliéfy P. Bezruče, J.B. Foerstra a ještěra na Hradisku a řadu osobních kreseb. Ve své 

závěti odkázal Velkým Opatovicím více jak 40 modelů bust a kreseb, které daly základ vzniku 

Pamětní síně Mistra sochaře. Přezdíván " sochařem hudby".

 

                                                                                        

                                                            ČEST  JEHO  PAMÁTCE!