TICHÁ PÍSEŇ

 

 

 

 

TICHÁ  PÍSEŇ                                                                                                                                                                                

 

                                                                        Dnes nad ránem, či spíše v hodině mezi psem a vlkem zářil na obloze srpek měsíce,  jako by mě zdravil nebo vítal do nového dne.

                                                                         Celým krajem zněly tóny kytiček, které se chtěly podělit svými akordy i barvou květů, která ale v tuto dobu ještě nebyla moc slyšet.

                                                                         Teprve až se objeví nitky  paprsků žlutého sluníčka bude hned veseleji. Na louce se rozvlní jednotlivé rostlinky, které

poselství

                                                                         přenáší po celé hanácké zemi. Na poli mezi nimi chodí občas i zvědaví muži hledající střepy, přezky, mince a jiné předměty, které

                                                                         prošly historií. Občas vyplašíte spícího zajíčka nebo hnízdící koroptev, ale jinak je krajina ještě před probuzením. Někdo vás hladí

                                                                         slovem nebo dotekem a vy nevíte, zda je to sen z dávných let anebo skutečnost. Každopádně je to příjemný pocit, který vám dává

                                                                          zapomenout na nevlídný rozhovor předešlého dne.