MIKINA NA VÝLETĚ

 

 

 

 

                                                                                                                                                                            Před několika dny jsem slyšela slaboučké volání. Pořád jsem se rozhlížela, ale nikoho jsem neviděla. Najednou můj zrak

                                               spočinul na něčem, co bylo zelené a jako by se furt pochechtávalo a vlnilo. Když jsem to nadzvedla, ukázalo se, že je to

                                                mikina. Nevím, jak se to tam vzalo. Když jsem k tomu přivoněla, cítila jsem, že tuto vůni znám. Připomínala mi něco velmi

                                                příjemného. A jako by se rozvoněl celý prostor. Pořád jsem přemýšlela, kde jsem to viděla a koho to připomíná. Až najednou

                                                jsem si uvědomila, že tak byla oblečena moje nedávná návštěva. A co víc, ono to se mnou každý den mluví. Ptá se mne,

                                                jak jsem se vyspala, zda mě bolí noha, co se mi zdálo, jakou kytičku bych si přála, co mi má zazpívat, na co mám chuť atak

                                                podobně. Je to můj milý společník všedního dne. Návštěvy se musím otázat, zda nepostrádá polokošili, či mikinu. Taky

                                                by si mohla myslet, že jsem fetišista, který sbírá oblečení jiných a pak s ním rozmlouvá. Je pravdou, že mikinu ochraňuji,

                                                abych ji mohla vrátit neposkvrněnou, ale asi se mi po ní bude stýskat. Je to milé, když vás ráno někdo pozdraví a zeptá se

                                               jak se daří?