VLAK ŽIVOTA

 

 

 

Život je jízda vlakem s nádražími a zastávkami, túrami i nehodami.

Nastoupíme do vlaku, kde potkáme rodiče a myslíme si, že snad

budou s námi cestovat navždy. Jenže oni na jednom nádraží vystoupí

a my musíme v cestě pokračovat – bez nich sami. Do vlaku nastupují

další cestující – bratři, sestry, přátelé a pak dokonce i láska našeho

života. Mnozí z vlaku vystoupí a nechají za sebou velkou mezeru.

 

U některých si ani nevšimneme, že odešli. Je to cesta plná radosti,

smutku, pozdravů při setkání i při rozloučení. Úspěch spočívá v navázání

dobrého vztahu s každým cestujícím. Velkou hádankou je fakt, že

sami nevíme, na které stanici budeme vystupovat my. Proto žijme,

milujme, odpouštějme a vždy ze sebe vydávejme to nejlepší! Jen pak,

až jednou přijde chvíle, kdy budeme muset z vlaku vystoupit, a naše

místo zůstane prázdné, mohou za námi zůstat krásné vzpomínky,

které budou ve vlaku života cestovat navždy! Proto přeji, aby byl

každý výlet den ode dne hezčí a v zavazadlech byla láska, trpělivost,

vstřícnost, porozumění, empatie…

Všem cestujícím ve vlaku mého života děkuji.

 

I se slzami v očích můžu s úsměvem říct: Mám se dobře!

Pokud tomuto věříte, buďte upřímní a pošlete těm, kteří vám

v minulých letech vykouzlili úsměv na tváři, protože chcete jen

jednoduše říct:

JE  KRÁSNÉ, ŽE  EXISTUJEŠ  V MÉM  ŽIVOTĚ!!!

      (A N = autor neznámý)