NEDĚLNÍ BÁSEŇ

 

PRO  TEBE

 

Jsi jako vánek který pohladí,

jako slunce v kapradí.

 

Tvůj úsměv leskem zazáří,

uhrančivý jako okovy v žaláři.

 

Líbí se mi ten tvůj šarm,

jsi krásná jako třpytící se lán.

 

Lán kvetoucích pomněnek,

já nezapomenu na tebe.

 

Srdce mi hoří vzrušením, když se na mě usměješ,

mám strach že se mi vysměješ.

 

V mém srdci jsi jediná,

touha po tobě veliká.

 

Tvé vlasy

jsou jako zralé klasy.

 

Tvá kůže

jako hebká růže.

 

Neuvadne v zimě ani v létě,

jediná jsi pro mě, na světě.

 

Před tebou se jaro uklání,

já ukláním se tvé kráse,

miluji tě, zdá se.

 

Jako hvězda zazáříš,

já chci jen tebe,

vítr se mi pod nohama chvěje,

slova se rozplynou

a tvé rty se dotknou nebe.

 

Jsi anděl poslední

poslední z andělů.

 

Tvé mladé tělo

je jako průzračně čistá voda,

teče v tobě a neustává.

 

Barvu očí neznám tvou,

i když do nich se dívám,

pohledem se v nich utápím

a tiše si pro sebe zpívám.

 

Zpívám si píseň o tvé povaze,

vidím v tobě dobrotu,

jsi kráska s dobrou povahou,

jestli se tato slova k tobě dostanou,

umřu radostí a touhou po tobě.

 

                                                Říkám to upřímně.                                                                                                                       

    © Tomáš Přidal, 2005

Autor uvádí, že je to jeho první báseň. 

mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm 

Protože zase nejdou komentáře, přišla mi na meil tato věta.

Věřím, že jde o autorovu první báseň. Ale už v této básni je zakletá autorova touha rozběhnout se volně bez pravidelných rýmů a vyjadřovat myšlenky moderním způsobem. Díky.

Mnoho pozdravů Tobě i mladému básníkovi posílá Svatka

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------