VYSOČINOU

 

 

 

 Krajina větrem zvlněná

vlny se k obzoru táhnou

lesy rybníky zasněná

zpívá mi píseň vábnou.

Vyjít a nikdy se nevrátit

navždy s krajinou splynout

za všechno minulé zaplatit

toulat se Vysočinou.

 

Za slunce měsíc nad hlavou

za deště byl bych vděčný

pro všechny byl by záhadou

milenec poutník věčný. 

                                ( Ze sbírky: Krajina kvetoucí v duši. Poznání. Olomouc 2002. S. 25)

 

Moc a moc zdravím autora básně, který  prožívá prázdniny na Vysočině 

a je činný jako dědeček na 200 %.