ŠACHOVNICE

 

 

Každý si jdeme svým směrem,

každý po svojí šachovnici,

a nálada se střídá,

podle toho, zda

jsme zrovna na bílém

či v černém poli.

 

Všichni jsme pěšáci,

a každý táhne sám za sebe,

tak, jak to v životě chodí.

 

Lepší svět nebude,

a my tu taky nebudeme věčně.

 

Teď na tahu jsi milá Dámo,

tak dej mi šach mat,

ať spadnu k zemi

a políbím poražený prach.

 

Ženy to uměly s muži vždy lépe,

a dřív také dospívaly.

 

Jednou v létě

i ptáci dozpívali.

 

O tom, jak zpívali nám,

pěšákům, jak nebem létají.

 

A už pouze tichem,

větry si písně sténají.

 

TOMÁŠ  PŘIDAL