JELENINY KROKY

Jméno Jelena je z ruštiny Helena. Ta, která se mi vynořila v paměti

byla jemná světlovlasá spíše rusovlasá dívka, která krásně malovala

a psala básničky.  Bydlela s rodiči ve vilkové čtvrti a její tatínek byl

lesák. Měla taky báječného dědečka Lojzu, který ji vyprávěl pohádky

o skřítcích a lesních vílách. Jelena se učila hrát na harfu a vůbec byla

taková trochu jiná.

 Chodívali jsme k nim občas v neděli odpoledne s maminkou

na čaj a já byla vždy nadšena nádherným čajovým setem.

Prý byl po prababičce.

Tak jak se odkudsi přistěhovali, tak najednou i zmizeli

a nikdy se nám nepodařilo dopátrat kde jsou. Vilka,

z které se kdykoliv šel člověk kolem, ozývaly tóny harfy,

najednou umlkla a osiřela. A když  se někde  setkám

s tímto jménem, okamžitě se mi objeví tato sympatická

dívčina, která byla asi o šest let mladší.
 

Dnes jsem chodila kolem domečku a v domečku až jsem

našlapala 600 m.