DVORNÍ BÁSNÍCI A BLOGY

Moji dvorní básníci jsou úzce propojeni s tím, že jsem před šedesáti lety začala sbírat básničky. Žila jsem v poetickém městě Písku, kde se to těmi básníky a poezií jenom hemžilo. Stačí vyslovit jména Adolf Heyduk, Fráňa Šrámek, Jan Čarek, Ladislav Stehlík a Zdeněk Janík. Těch jmen by bylo víc.  Básně, které mě oslovily jsem si většinou opisovala, protože tenkrát žádná copy centra neexistovala. Pokud vycházely v tisku, tak se kupovalo více výtisků, které se rozstříhaly na jednotlivé básně a lepily se do deníku. V Brně jsem zase přenesla svoje city do poezie Jana Skácela a Oldřicha Mikuláška, protože jsem měla to štěstí se setkat s nimi osobně. Vrátím-li se k poezii Zdeňka Janíka, brněnského rodáka a píseckého studenta, který vnímal krásu domova podobně jako já, dostanu se až k básni Na Flekačkách“. Ta byla v mém památníčku s datem 13.7. 1962. Zjistit kdo je kdo, byl v té době problém. Jenže každá další báseň, která se objevila na stránkách Píseckého zpravodaje a opěvovala krásu města, řeku, splav, hvězdy, alej stromů, lesní zákoutí či rybník v Moři lesů, zvyšovala  touhu poznat básníka osobně. Až když vyšla báseň „Písecký máj“, jsem zjistila, že autor bydlí v Praze. V závěru této básně uvádí:“ Otvírám dětství tajnými zaklínadly a chytám lesklé mlčící rybky, aby si hrály v mém pražském akváriu.“

Na podzim roku 1965 jsem se dozvěděla od píseckého knihovníka Milana Vokroje, že pan Janík je středoškolským profesorem a učí v Praze, ale často jezdí domů za rodiči, kteří bydlí na Americe. Pak jsem se vdala a přestěhovala na Moravu a tak jsem další básně dostávala od maminky v dopisech poštou. Deset nasbíraných básní jsem opatrovala jako oko v hlavě a když se mi stýskalo, tak jsem si je četla. Písecká knihovna vydala v roce 1981 Píseckou čítanku, sborník básní i prózy autorů o Písku a tam jsem se dozvěděla, že autor se narodil v roce 1923 v Brně. Protože literární texty vybral a uspořádal prof. Karel Votava, napsala jsem mu dopis s prosbou o kontakt na prof. Janíka. Jenže opatrnost zapůsobila, že mi nesdělil nic, co bych už nevěděla. A na srazu abiturientů v roce 1988 mi řekl: „Zdeněk Janík, až se bude moci objevit, přihlásí se sám!“ Přinesl jsem Vám ukázat něco jiného a předložil texty básní, podepsané jménem Tomáš Šobr. K tomu řekl:“ Taky písecký a s Janíkem má mnoho společného!“ (Byl to pseudonym Z. Janíka, pro soutěž). Mnohokrát jsem si tuto scénu vybavovala, ale to bylo až o 11 let později, když jsem se s prof. Janíkem osobně sešla v posledním červenci 1999 v Písku, po téměř roční korespondenci. V roce 1998 poslal pan Janík olomouckému nakladatelství svoje rukopisy a protože jsem zrovna připravovala Myšlenky do kapsy č. 12, vybrala jsem na šedesát aforismů do této knížečky. Od prvního setkání s poezií Zdeňka Janíka do prvního osobního setkání uplynulo 37 let. Dost dlouhá doba čekání, nadějí, radostí i smutků, ale také nesplněných přání a snů. Ten jeden sen se naplnil 9. 6. 2000 v Písku, když se konal tzv. křest bibliofilie „VRACÍM SE K TOBĚ CHLAPECKOU LODÍ“ Básnická sbírka Janíka osahuje 15 básní o Písku. Ilustraci na obálce a frontispis vytvořil Mistr František Roman Dragoun, písecký rodák a taky absolvent gymnázia. Na vydání bibliofilie se podíleli tři lidi spjati s Pískem i Brnem. Všichni se narodili v říjnu, absolvovali písecké gymnázium a v Brně se narodil Zdeněk Janík, František Roman Dragoun tam působil a Hana Ševčíková studovala. Od vzniku blogu „Píseček“ (5.2. 2008) bylo publikováno na 70 básní a příspěvků Zdeňka Janíka.  Byl to první „DVORNÍ“ básník Písečku.

 Ti další se objevovali zejména v adventním čase. V roce 2013 to byl Adventní poetický kalendář a verše od olomouckého básníka Jiřího Květoslava Hrubého (1946), nositele řady cen a uznání za poezii. V roce 2019 se v sovím domečku objevil další písecký tvůrce Michael Štojdl (1946-2019) duchovní církve husitské, grafik, malíř a básník, jehož rukopisná sbírka poezie se jmenuje Vrzání vrátek. Milovala jsem taky básně Zbyňka Šišky (1930-2020), emeritního docenta UPOL, jehož Lucerničky potěšily čtenáře roku 2020. Letošní jubilejní rok Petra Šafránka (1946) je také důkazem, že jsem básníka nepotkala jen tak, jak o tom vypráví článek Jubilejní setkání v únoru 2016. Letos bylo pro osvěžení publikováno jeho třicet básní vždy doplněných vodnářským znamením. 

Možná jste si někteří všimli, že od února roku 2021 se pravidelně na blogu Otavinka objevuje nové jméno Tomáš Přidal (1990). Osobně jsem se s ním sešla před měsícem a dne 15. 8. odstartuje nová rubrika OKÉNKO POEZIE TP, která bude každé nedělní ráno těšit milovníky poezie. 

 

           Hlavní inspirací byl básníkův milovaný kocour Luciáš, který často sedává na okně. 

                Báseň, publikovaná pod názvem "Báseň pro Ruženku" vyšla dne 13. 3. 2021.

                                            

Obrázek pomohla vytvořit Vierka z Bratislavy

 a já ji tímto velmi děkuji.