CHVÍLEMI

 Chvílemi strachu beze jména,
otřásá půlnoční hodina golemů,
v základech smutně řvou sirény,
uši se napínají v oslí podobě,
cvakají jako nůžky,
naprázdno.

Chvílemi se v ohni zjevuje žena,
nepláče, nekřičí, jenom hoří,
jako její touha po mužích,
které by ráda viděla pod snímači.

Chvílemi v praskotu dveří,
řvou panty a klika v taktu,
když za zamčenými dveřmi,
nějaký muž silně mluví
a domáhá se odpovědi od kliky,
blázen jeden.

Chvílemi se mračna komárů
v podobách obrysů zvířat a lidí,
rozletí do stran, jako
když z desátého patra
pouštějí k zemi antická sousoší,
ach, jaká to tragédie
půlit krásy starověkého Říma.

Chvílemi jenom v oku
plave řasa a chce zachytit
jiný pohled v jiném úhlu,
a chvílemi to zní bláznivě,
ač bláznivé to je stejně
jako nepravděpodobné.

Ač za chvíli
mi dojdou myšlenky,
v ledu mám nálož portského vína,
a ve výbuchu chutě
opiju se jako štamgast.

Chvílemi mi je dobře,
a chvílemi se propadám
společně s vínem
do bezstarostného spánku,
v poslední době to bylo mnoho chvil.

A za chvíli
si na stole uklidím
a ulehnu se sklenkou
jako bohém
do talířů se svými
oblíbenými polévkami.

Opět
jako včera.

Nebo před týdnem?

                                                                      Tomáš Přidal

 
Zdroj: https://olomoucky.denik.cz/ctenar-reporter/nedelni-chvilka-poezie-s-tomase-pridalem-a-novou-basni-chvilemi-20210815.html