ŘÍJNOVÁ HAIKU

HAIKU, HAIKU,

KDEPAK JSI ZELENÝ HÁJKU ?

15.října 2013, v den svátku mé vnučky Terezky, jsem se

znenadání ocitla v nemocnici. Jako nezbytnou nutnost

jsem přijala rozhodnutí o operaci s odstraněním žlučníku.

Ve svém věku si musím zvykat, že tu a tam ve zdravotnických

zařízeních nějakou částečku těla odložím.

---

Pooperační dny se táhly, prodloužené o noci plné nespavosti

a krutých snů. Ale přece jen jsem postupně začala vnímat

svět kolem sebe. Z postele u okna ve třetím poschodí jsem

pozorovala proměny oblohy a cítila jsem se chvílemi jako v nebi.

Když mám tolik času, mohla bych přemýšlet o verších. Forma

haiku mne lákala už dřív, ale nebylo dost času na počítání slabik

v trojverších. Našla jsem v nočním stolku kousek papíru a propisku,

abych křehké verše nezapomněla…

( 20.10.2013)

V pondělí 21.10. odpoledne mi dcera přinesla smutnou zprávu

z e-mailové pošty. Myslela jsem na svou milou přítelkyni Hanku ,

jak se asi cítí, když její milovaný manžel navždy odešel z tohoto

světa. I když se dlouho trápila pro jeho nemoci, i když mu jistě

přeje klid a mír, přece jen bolestná ztráta její milující srdce

ochromí. Požádala jsem dceru, aby mým jménem vyjádřila paní

Haně soustrast. Myslela jsem na ni stejně jako neuvěřitelně mnoho

přátel, kteří mají Hanku moc rádi. Nejdříve mi šly hlavou verše

Jaroslava Seiferta (citát asi nebude přesný):

"Každého dne se něco končí,

něco překrásného se končí…

Utři si slzy

a usměj se uplakanýma očima

každého dne se něco počíná,

něco překrásného se počíná…."

A pak se odněkud vynořily verše pro Hanku Š.

1.

Skanula slza

po tváři milující

Co ještě říci?

2.

Svět voní ránem

Jen tvoje duše pláče

stižena žalem

3.

Dát víc než člověk může

v životě lze jen jednou…

Vzpomínky nevyblednou

a promění se v růže

22.10.2013

Svatka Mášová

Milí čtenáři,

tyto nádherné verše jsem si nemohla

nechat pro sebe.

Musela jsem se podělit.

A básnířce Svatce Mášové

z Kroměříže, děkuji.