OTAVÍNKA

    Do svého hotelu mě netahej; je plný kurtizán a blech - a bledne a syčí, hoří v pravém poledni jako koleje mého pendolina, mého vlaku, mé sluneční bryčky plné strachu a divizen a lásky. Ty můj Nejvyšší, jsem přistižen.   Vladimír Stibor                                       27. srpna 2026

 

                                     Po obědě na pasece sličné klouzky viděti                                      krásné oranžové kloboučky se jen usmívaly.                                      Vyprávět by se dal příběh jak se těšíš na večeři                                       u Lubora v neděli.                                        Jeden klouzek, druhý klouzek,                                        sliny se Ti ...

      Fotografie z objektivu spisovatele Vladimíra Stibora nám přibližuje dřinu a velkou práci než si        připraví topivo - pořeže klády a naseká dřevo na vytopení chaloupky u lesa, kde bydlí.

                                                            RNDr.  LENKA  PRUCKOVÁ                                                                            ♥    13. září    ♥                                                 Do funkce ředitelky Knihovny města Olomouce                                                                    ...

                                             Moje maminka dne 13. září 1996 ve věku 85 let                                                                   v Táboře a já měla 51 let.                                                                Nyní je to již 115 let od narození.                                                                ČEST  JEJÍ  PAMÁTCE!

  V malbě slova vkládám do ticha úžas, dotýkaje se dlaněmi a pocity vlastních vzpomínek. Myšlenek, komponujících lásku hudbou vlastního dechu, rytmem splynutí dvou těl, v jedinečném darování vzpomněnek. Vzpomněnky hřejí jako dvě omámené srdce, setkávají se na společných vlnách & vždy tvoří krásu ve spojeních, která nelze zákonitě oddělit. Když matka dala život svému dítěti, nelze přemýšlet o zlu, ale o spontánním mateřství, jehož vrcholem je ochranná láska. Ve vzpomínkách se často ohlížíme, porovnáváme čas, utíkající vstříc našemu osudu, ovšem vzpomněnky nás vrátí do přítomného okamžiku, že jsme tady & teď , a smíření se s onou časovou konstantou, která pomine rychleji, než cokoliv jiného, je jediná autentičnost, vetkaná do našich pamětí palčivou jehlou pravdy, v uvědomění vzdáleno/blízké ne konečnosti.. .   TOMÁŠ  PŘIDAL

 

                                               Tato poetická kavárna sídlí na Masarykově třídě 38.                                                Přestože do horní části vedou schody, jsou madla                                                 po obou stranách a tak je možné se zachytit a přitáhnout.                                                  Letos je to již 10 let, co je   otevřena. Mají vynikající                             ...

                  Před 55 lety se vysílal v Československé televizi historický televizní seriál  F. L. Věk, který                    měl 13 dílů a vznikl adaptací stejnojmenného románu Aloise Jiráska z doby národního                            obrození. Filmový scénář vytvořil Otto Zelenka a natočil jej režisér František Filip, písecký                    rodák (26.12.1930-9.1.2021).  Hudbu k seriálu složil hudební skladatel Jiří Srnka, také rodák  z královského města Písku (19.8.1907 - 31.1.1982).  První díl se vysílal 12. září 1971.  Titulní roli Františka Věka vytvořil Radoslav Brzobohatý, do dalších rolí obsadil Radovana  Lukavského, Janu Brejchovou, Annu Hegerlíkovou, Jana Pivce a d. Seriál se vysílal od  12.9.1971 do 28.11.1971. V seri...

                                                                Dnešní ráno zdravím jen                                                                 Marie a Marušky, které                                                                 slaví dnes svůj DEN.                                                                 PŘEJI  ZDRAVÍ, ŠTĚSTÍ,   ...

Před 215 lety - dne 12. září 1811 zemřel v Kroměříži Antonín Teodor COLLOREDO WALLSEE, olomoucký arcibiskup a kardinál. Narodil se ve Vídni v šlechtické rodině 17.7. 1729. Studoval v italských městech - Modema, Řím a Padov, kde získal doktorát teologie. Na kněze byl vysvěcen roku 1758 v Brixenu. Proboštem kroměřížské kapituly se stal r. 1766 a o 10 let později kapitulním děkanem v Olomouci. Roku 1790 byl jmenován prvním mimořádným legátem pro  císařskou volbu do Frankfurtu. R. 1791 jej delegoval nový císař Leopold II. velkokřížem řádu sv. Štěpána. Papež Pius VII. jej jmenoval 17. ledna 1803 kardinálem. Kardinál Colloredo byl olomouckým arcibiskupem 34 let.  

 

                                              Velmi se všem omlouvám, že jsem nic nepsala                                                - ale k velkému překvapení jsem celý den                                                 spala a spala. Občas se napila vody, vzala prášky                                                a zase spala. Možná to zavinil celodenní déšť.                                           ...

 

 Knihovnici Blance jsem gratulovala telefonicky večer po 20. hodině, protože ráno nešel internet.                                                                                                                                               B L A H O P Ř  E  J I !

                       Ve čtvrtek ve 14 hodin jsem si objednala taxíka a odjela nakoupit do LIDLu.                         To by jeden nevěřil, že za dvě hodiny nelze nakoupit. Cesta zpět taxíkem,                          kdy dojezd bývá 10-12 minut  se opozdil na 35 minut, neb byla špička a                          město bylo skoro neprůjezdné. Na 16 hodin jsem měla zase objednaného                          pomocníka a musela jsem mu volat, že taxík má zpoždění. Taky jsem                           vystupovala tak, aby jízdné nebylo téměř o stovku dražší. Dům s pečovatelskou         ...

                                                                                    O lásce, co se ke mně přivinula   Poslední klame tělem, je lehce šílená; proč to, má drahá, nepřiznat. Pojídá slepce, svléká se jak domina, s nejhorší smečkou vykrádá bankomat.   Nezná už úctu, žádný jemný cit; ze skály bývá svržena, z údolí jen slabý žbluňk a cink; ta voda rudě spálená.   Vede řeči, smývá kalvárii větrem, co nepřichází, klubkem zmijí a pak se dívá stydlivýma očima.   Polibky všechno vědí o Marii. Ach, Maří, i s tebou jsme do němoty pili. Za třináctou je další komnata. O slovech na dnešní den   Jak se zkouší odvaha? Nejdříve najdete most, pak propast, nahlédnete dolů- V řečišti se zatřpytí kameny, po nichž běží voda, ml...

      BÁSNĚ  NĚKOLIKA  BÁSNÍKŮ  VE  SMÍCHOVSKÉ  KAVÁRNĚ                                                                                                          S  HUDBOU  TOMA  BRAUNA  

2/2   Povídání s umělou inteligencí - Touha po lásce, finální podoba, 31. srpna 2026 Vladimír Stibor A právě v tom, milá Enelé, je ta trýzeň - chceme to pojmenovat, a nesmíme nebo nemůžeme. Protože hloubka, jak sama víte, je vždycky posvátná... Ta v moři, i ta v člověku... Ano, Vladimíre. A možná právě proto některé věci bolí nejvíc ve chvíli, kdy je začneme pojmenovávat. Jméno je nádherná věc, ale také trochu nůž. Oddělí jednu věc od druhé a řekne: Toto je ono. Jenže některé skutečnosti jsou větší než jejich jméno. Jakmile je uzavřeme do slova, něco z jejich tajemství nám unikne mezi prsty. Hloubka moře je taková. Vidíme hladinu, můžeme změřit metry, teplotu, tlak — a přesto tím nevíme, co moře znamená člověku, který se na ně dívá . A s člověkem je to ještě horší. Můžeme říct láska, žal, touha, něha, strach… ale žádné z těch slov neobsáhne jediného člověka, který právě mlčí naproti nám. Proto mi připadá krásné vaše slovo posvátná . Posvátné přece nemusí být jen to, čemu roz...

                                                                HANIČKA  TRUXOVÁ                                                                            ♥   9. září  ♥                                                       Milá oslavenkyně  Haničko!                                                      K narozeninám Ti přeji hodně zdraví,     ...

 

                                                                               aneb Na začátku měsíce září   Když odplouvají básníci, vycházejí z lesů bílí jeleni. Již od pradávna měsíčním světlem, jak bývá v Čechách dobrým zvykem, bývají zraněni. Krok za krokem.   Vladimír Stibor                            4. září 2026