HRY SVĚTEL A STÍNŮ

 

                                                        

 

                                                            

                                                                Rozhýbali jsme lásku

                                                                        Oněměně políbili vlastní tváře

                                                                Okradli pozastavený čas

                                                                V zrychleném záběru očí

                                                                Zdá se mi, že jsi skutečná

                                                                    Realisticky jsem se Tě zeptal

                                                                       Ty jsi mi odpověděla cizí otázkou

                                                               V řeči, na kterou neexistuje žádný slovník

 

                                                    

                                                            Držím se Tvé křehké dlaně

                                                           Je studená i pálící na dotek

                                                             Zastavuješ ve mně probuzeného démona

                                                                      Při procházení se našimi širými těly

                                                                     Rozpadá se mi nesourodá realita 

                                                         Propadám se Tvým sněním

                                                           Jako fantasta dávám představám

                                                            Zelenou kartu s býčí oddaností

                                                        

                                                         Zeptal jsem se zasněně:

                                             Stále mě miluješ?

                                             

                                                          Místo odpovědi jsi mě políbila

                                            jako úsvit ranní stíny,

                                                               držící souměrnou hru světelného okamžiku.

                                                               Ten okamžik mohl trvat dva lidské životy 

                                            & nebo nikdy nenastal?

                                               TOMÁŠ  PŘIDAL

                                                     

                                   OMLUVA - dvě okénka jsou zcela výjimečná.