NA HOUBÁCH S TATÍNKEM
( foto Vladimír Stibor)
CESTOU NECESTOU
Jak dávno je tomu
co šli jsme spolu
s tátou
cestou necestou
přes pařezy stromů
mořem lesů až k Týnu
Košíky hřibů až po okraj
naplněny
u Vltavy sedli si a povídali
Tenkrát jsme ještě
nevěděli
že jednou to bude
znít jako pohádka
protože přijde čas
kdy naše památeční
cesta ustoupí
Temelínu
PETR HENK

Moc pěkné. Vzpomínka, která vplynula do básně. Takové verše jdou přímo od srdce.
OdpovědětVymazatSvatka