TAJUPLNÁ TRUHLIČKA

 

 

 

Dnes nad ránem mě navštívil Jiří Krupička, emeritní profesor z kanadského 

Edmontnu,  filozof, věhlasný geolog a spisovatel, který by se dnes dožil 109 let. 

Málem jsem ho nepoznala,protože  se zjevil v mladší podobě a já ho poznala 

poprvé až v roce 1997. Přišel si popovídat a přinesl  zajímavou truhličku, 

 

v které byly různé kameny a minerály. Třpytilo se to tam pohádkově. Nahoře

byl perlový náhrdelník pro radost. Květiny jsem nemohl donést, tu dlouhou

cestu by nevydržely. Přišel jsem, abych Vám někoho představil a věru budete 

možná překvapena. Ale musíte jít se mnou. Odešla jsem lehce, jakoby moje 

nožky někdo vyměnil a před domem jsme nasedli do jakéhosi  korábu 

a odletěli na louku, kde asi po 100 metrem byl vchod do jeskyně, z které 

vyzařovalo světlo. Tam za stolem seděl mladý muž, který čistil  keramické 

střepy a něco zakresloval do kapesního počítače s velkým displeem. 

 

„Vy se znáte, není-liž pravda.“ Ano byl to můj oblíbený básník, který miluje 

archeologii a to právě profesora zaujalo. Zjistil jsem, že jste na „stejné

vlně, která potápí realitu“ a proto se musíte poznat.

 

                                             V té truhličce najdete 

spoustu kamínků do života. Už musím jít, ale mějte se! Nyní ještě navštívím

své milované rodiště, kam vy rádi jezdíte. Nic neodkládejte! A zmizel a sním

i tajemná jeskyně, louka i archeolog. A zůstala jsem jen já sedět na posteli

přemýšlejíce, co to bylo.  

 

                                                                  (zelený nočníček 7)