DECENNIUM OD ÚMRTÍ

                                                         " Kuličko skleněná čistého dětství

                                                         jak často hledám tvůj duhový třpyt,

                                                         co ses nám ztratila , jsme celí nesví

                                                           nebývá všechno tak, jak to má být."

                                                    Před  10 lety - dne 28. února 2011 zemřel

                                                                DUŠAN  TOPOLSKÝ 

                             malíř, grafik, sochař, básník, textař, hudebník, spisovatel…

                             Pocházel ze Slovenska, narodil se 31. 10. 1935 v Šuranech.
                         

                            Maloval od dětství, hrát na kytaru a banjo se taky naučil 

                            jako malý chlapec. Absolvoval soukromá výtvarná studia. 

                           Jeho životní cesta vedla z rodiště do Bratislavy,  Trnavy  a

                           na Moravu, kdy trvale zakotvil v Olomouci a to v roce 1965.

                          Působil na univerzitě, kde byl knihovníkem slavistické knihovny. 

                        Jako výtvarník tvořil měděné a mosazné reliéfy a podílel se na 

                        spolupráci s architekty. Svou tvorbu vystavoval samostatně 

                         v Olomouci, Přerově, Šumperku, Ostravě, Vsetíně, Valašském 

                        Meziříčí, Brně, Krnově, Opavě aj. Graficky upravoval a ilustroval 

                        knihy. Spolupracoval také s divadlem Semafor v Praze, psal texty 

                        pro známe interprety: Milušku Voborníkovou a Pavla Bobka. 

                        Půvabné kresby presentoval v roce 1993 ve Šternberku. Pro Ligu 

                        na ochranu zvířat vytvořil sérii pohlednic s krásnými aforismy. 

 

                                                                   Psí dáma Betynka

                      Z prozaických knih, které vydával především pro přátele - najdeme 

                     tituly: Zrcátka hladin (1996), Při petrolejce (1998), Ořechový olej (1999) 

                      a Slova, slova slova, ovečky moje (2000). Povídkové cykly jsou 

                     vzpomínkami na "neučesané" dětství, ale také na to krásné, co přetrvalo 

                              až do současnosti - jeho láska k němé tváři a především k psům. 

                                                           ČEST  JEHO  PAMÁTCE!