VENKOVSKÁ ZIMA


 Na zdi je obraz Vysočiny

 vesnička schoulená v údolí

 klid zasněženého podvečera

 zastavený čas večerní modlitby

 z obrazu na mne zvolna sněží

 na tváři cítím dech zimy a venkova

zvolna se rozžínají světla v oknech

zvon se při klekání daleko rozléhá

vchází do naslouchajících duší

a rozbíjí rampouchy v srdcích

vyzvání čas návratů ...


 

Komentáře

  1. Kouzelná báseň - jako bych se v té krajině ocitla. Díky.
    Svatka

    OdpovědětSmazat
  2. A letos jako od Lady - světlo nabíráme aspoň ze zasněžených plání. Děkuji a přeji inspiraci, dokud sníh padá

    OdpovědětSmazat
  3. Libuše

    Báseň Venkovská zima úsměvně a mile připomíná zimu na vysočině. Mnohdy se tam s úsměvem říkává, že se tam rodí děti s lyžemi na nohou. A když se k tomu přidá poezie, tak to nemá chybu.

    OdpovědětSmazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

JARO

ZÁCHRANNÝ KRUH

CELESTÝNOVY KROKY