HISTORIE MÉHO BLOGOVÁNÍ

První blog na mém Písečku vznikl 5.2.2008 a stvořili jej vnučka a vnuk. Jenže oni  ho

založili  a pak se odstěhovali z města pryč a babička se v tom začala plácat jak uměla,

či spíše neuměla. A tak pak přišla na pomoc Danica, Latryna a jiné blogerky. Ty

nemohly pochopit, proč se do něčeho ženu, když jsem nepoučitelná. Vkládání obrázku

k článku byl pro mne děsný problém. Pak se mého blogu ujala taky Margitka

z Podkrkonoší, která mi pomáhala dělat i letní či zimní dekor blogu. Taky veškerou

úpravu menu, pozadí blogu, zkrátka vše, co jsem potřebovala. Nějak to chápala, že mi

to nejde, protože jsem byla ve věku její maminky. A tak jsme se mnozí kamarádili

i navštěvovali a blog byl pro nás nejen lékem na bolest, ale i místem setkávání, rad

i  soutěží. Někteří blogeři jako Milánek, Natty nebo Margitka i Kitty dělali zajímavé

soutěže: Z historie země, z filmových hlášek, znalostí květin apod. Vítězové pak

dostávali Diplomy, ale i věcné ceny, jako např. moje soutěž o nejlepší citát k čokoládě,

kterou jsem dělala ve spolupráci s mladým majitelem obchůdku s čokoládou panem

Rostislavem. Ten potom poskytl  čokolády a belgické pralinky či jiné dobroty. Citáty pak

použil ve svém obchůdku při reklamě a prodeji kávy a jiných dobrot. Můj blog se

ponejvíce orientoval na knihy, výročí spisovatelů, citáty, ale taky na kroky a metry, které

jsem od srpna 2012 zaznamenávala a činím tak dosud. Nemohu cvičit a tak se můj pohyb

soustřeďuje pouze na chůzi. Mám sice několik krokoměrů, ale protože jsem technický

antitalent, tak jsem nikdy nenašla způsob jak to pomocí této pomůcky korigovat. Udělala

jsem si svůj systém, který spočíval v tom, že jsem si po procházce vzala mapu podívala se

kudy, kudy cestička a pak změřila ušlé cm a podle měřítka mapy spočítala, kolik jsem

vlastně ušla. Tím jsem taky poznávala ulice kolem bydliště, protože dnes je asi moderní

neoznačovat ulice jménem. Nikde ten název není. Nevím, jak se orientují sanitky a taxi

auta.  Jednou za měsíc jsem si udělala bilanci ušlých metrů a kilometrů a jeden by nevěřil,

že je to možné tolik km nachodit. Zapisovala jsem si kroky do Krokovníčku.

Jméno vymyslela Natty, která už je na obláčku. Myslím, že na ní spousta lidí z našeho

blogu.cz vzpomíná často.

Poslední roky, asi tak dva roky před úplným vyhořením blogu.cz byly velké problémy.

Ovšem nejvíce to začalo zadrhávat od ledna letošního roku. Pořád byly nějaké rádoby

rady jak na to. Statistika návštěv už nebyla alespoň tři roky, nešly dávat ilustrační

obrázky a někdy ani texty. Pak nastal průlom a byla jsem zablokována úplně. Nevím

proč, ale velmi mě to mrzelo. Nebyl důvod, nejsem si vědoma ničeho špatného, ale asi si

admini blogu házeli kostkou a padlo to na Píseček.  Naposledy jsem se na blog  dostala

13.5.2020  a tak jsem dalších 6 dnů přešlapovala a plakala a šílela.  Většina mých známých

nemohla pochopit, proč se usilovně pořád deru mezi mladé, když bych měla držet hubu

a krok a čučet na televizi a počítač mít jen orientačně.  Že už se na psaní blogu věkem

nehodím a mám to přijmout a  neotravovat.  Tož tak. Pak přišel vnouček a založil 

na blogspotu blog , na jehož oblázcích leží OTAVÍNKA  v den 19.5.2020.

První článek na novém působišti má název Celestýnské  kroky.

Je to stejně zajímavé. První blog vnučka a druhý blog vnuk. Hovoří plynně anglicky

a  tak pro něj nějaké návody a nápovědy byly srozumitelné. Bylo to stále ještě v době,

kdy jsme nějak věřili, že blog.cz bude opraven. Ale konečně někoho moudrého napadlo,

že do nekonečna nelze látat něco, co se  stále opravuje a nikam to nevede. Vyrukovali s tím,

že do 16.8. ještě budou na doméně a pak hurá   pryč! Zahodit dvanáct let do stoupy

se mi nechtělo. A tak začal boj o přežití sebe sama. Stále jsem si četla  rozlučkové články

až jsem narazila na Milošův blog, který se zmiňoval  o  úžasném manželském páru,

který vše převádí „ za hubičku“ jinam. Jde o Veruci a Martina.  Obratem jsem jim

napsala a  oni převedli ten enormní počet článků  v počtu 7194 a přes 12 tisíc fotek.

Pan Martin Rybenský, který vytvořil na tyto úkony program napsal, že můj blog

je dosud největší, co kdy dělal. Logicky vzato dělám blog jako deníček a píšu cca až

tři články denně. Takže to se nasbírá. Ale protože  jsem nevěděla, co s tou kupou

čísílek a písmenek mám dělat, obrátila jsem se na obětavého a  ochotného mága,

který po chvilkách ač raněn, měnil  písmenka v texty a umístil je do Otavínky.

 Po 16. srpnu t.r. začnu k jednotlivým článkům přiřazovat fotky ručně a taky to bude asi zabíračka. Možná to taky proberu,  aby toho nebylo tolik.

Děkuji všem, kdo pomáhali na mojí cestě v blogování.

Doufám, že  přemístí své dosavadní blogy i  další kamarádky, ke kterým jsem chodívala 

tak ráda. Snad nás  zdejší majitel  prostoru ponechá v činnosti a nebude si vymýšlet

likvidační metody.