NOŘINY KROKY

Na svátek Nory  pocházející ze zkráceného jména

Eleonora dne 8. července,  jsem se vydala krátce

před devátou hodinou ranní do středu města.

Vystoupila jsem u soudu a namířila jsem si to přes

náměstí a kolem Galerie Moritz k Národnímu domu.

Předpokládala jsem, že tudy dojdu k obchodu, kde

prodávají biozeleninu a ovoce. Ale moje snaha byla

marná. Všude rozkopáno a když už jsem se složitě

dostala přes samé můstky a polomůstky na druhou

stranu, objevila jsem na obchodě ceduli, že je po

dobu rekonstrukce zavřeno a to nejméně do 12.7.

Jenže jak nazpátek? Mezitím uzavřeli cestu, kudy

jsem šla a já zůstala uvězněna mezi domy, výmoly

a bagry. No, děs. Chvilku jsem beznadějně pobíhala

sem a tam. Pak se objevil chlap jako hora v oranžové

bundě a tak jsem se ho zeptala jak se mám dostat

zpět, tedy na druhou stranu. A on řekl: „ Jak jste

se sem dostala? To nevíte, že je cesta uzavřená?

Tak jsem mu řekla, že před chvílí ještě byla průchodná.

„ Tak se držte, ať nespadnete! „ a vzal mne do náruče

a přenesl mne přes hromady hlíny a přes velikánskou

jámu jako pírko. Byla jsem ráda, když mne postavil.

Klepala jsem se jako ratlík. Jak vysvětlit lékařce vysoký

tlak?  Tam i zpět jsem našlapala 3 100 m.