VÝROČÍ ÚMRTÍ
Před více než třiceti lety, dne 1. července 1986
zemřel můj milovaný tatínek. Byli jsme
s manželem
na dovolené v Bulharsku a tak
jsme se s ním rozloučili
až po návratu. Nechtěl nám kazit
dovolenou, věděl
jak se k moři těšíme a tak se
nezmínil, že mu není
dobře.
Šokující byl pro nás návrat
z cesty, když bylo na stole
v pokoji parte. Je zajímavé, že
jsem od té doby měla
téměř deset let sny a rozhovory, když
jsem nevěděla
jak to či ono řešit.
Otec, pokud je dobrý, znamená pro dceru hodně, vím to podle sebe. Můj má ještě delší výročí úmrtí a nebýt nemoci, mohl tu ještě dlouho být... Také na něj často vzpomínám. Dal mi hodně, např. po profesní stránce. Způsob odchodu si člověk nevybere, můj táta mi zemřel v náručí. Jinak, Otavínko, ta podoba s tatínkem tady je. Jana
OdpovědětVymazatLibuše
OdpovědětVymazatProto máme své rodiče, abychom, až budeme starší, si uměli uvědomit, že tuhle vlastnost máme po mamince a tuhle po tatínkovi. Rodiče nás hodně ovlivnili v našich životech. S láskou na ně vzpomínáme.