POCHOPENÍ ČASU V UCHOPENÍ OKAMŽIKU
Přehrabuji popel předků,
promlouvám ke ztraceným,
Duším, které obchází čas,
aby zastavily Osudy druhých.
Mám strach z jizev v tvých očích,
z pradávné minulosti,
pohřbené v rakvi vzpomínek,
konečné rozhodnutí přijímám jako vzácného hosta.
Kdo vypije vinu
do poslední kapky,
stane se Všemocným
v rozpoznání hádanek.
Sbírám zkušenosti
do moudré brašny,
prostor dává chytrosti
vzácno zkamenělé rady.
Zastavila jsi čas,
znovu rozezněla srdce,
v rozběhu políbila tmu,
prázdnou texturu bolesti.
Dokud udržím slzy
v misce z tvých dlaní,
svatí se ještě napijí,
polknou smrtelný žal.
Pochopit čas
v uchopení okamžiku
je záludná zkouška
v obstojnosti sebe sama...
TOMÁŠ PŘIDAL
(Z připravované básnické sbírky Kamenné slzy
Osudovosti)
Zrajeme svými zkušenostmi v čase, který nám byl dán a který nás posunuje snad i k moudrosti a chápání světa i sebe samých. Děkuji. Svatava
OdpovědětVymazatStále poznáváme nové věci, sbíráme celoživotně zkušenosti a určitým způsobem dozráváme k chápání života, světa i sebe. Každý z nás vystoupá na jiný stupínek poznání a přesto, že se stupně liší, moudříme svým poznáním i zkušeností.
OdpovědětVymazatRáda bych tuhle báseň slyšela v profesionálním podání. Chybí Nedělní chvilka poezie. Sloužil i k obohacení poetického vnímání naprosto obyčejným lidem. Pro naše rodiče i prarodiče byla báseň něco navíc, co obohacovalo poetické cítění a vnímání. Libuše