SLOŽITÝ A BOLAVÝ DEN

 Dnes, 1. září bylo pondělí a to je čas, kdy mám pečovatelku.

 Nikdy dopředu nevím, kdy kdo přijde a pak je to doslova

 horor, jak co určím. Zda půjde pečovatelka nakupovat, anebo

 bude uklízet. Vždy se rozhoduji v čase příchodu, protože ten

 den chodí taky  zdravotní bratr Jakub na převaz a tolik lidí

v minigarsonce by se neposkládalo. Dnes ale přišel jako první

pan Jakub a pak teprve paní Renáta. Poslala jsem ji na nákup.

Měla jsem odhlášený oběd a tak jsem snědla po nákupu cereální

chléb a tuňákovou pomazánku a teprve, když jsem si objednávala

autotaxi jsem zjistila, že u doktorky mám být ve 14:30 a ne ve 13.

Protože jsem musela dnes doručit jednu žádost na Úřad práce, chtěla

jsem vše propojit, ale B&W toto nepřipouští, zřejmě podle jakýchsi

nových pravidel od 1.9. včetně. A tak jsem musela zvolit jiné auto.

Když stále nejezdí výtah, tak jsem se vydala ven  jen s francouzskou

holí, ale sousedka paní Hanka byla překvapená, proč nemám chodítko.

Jenže zřítit se ze schodů umím raz dva, ale sama sejít dolů nikolivěk.

Nabídla se, že mi pomůže a tak snesla chodítko dolů a já složitě lezla

ze schodů bez hole, jen tak. Točil se se mnou celý svět a měla jsem

strach, že spadnu. Ale pak přijel ochotný taxíkář a odvezl mne na úřad.

Hned velký problém nastal, když před úřadem se nesmí stát, jen na

parkovišti, což je 200 m pěšky. Vyndal chodítko a odkulhala jsem do 

úřadu. Tam byl naštěstí přívětivý pán, konající službu u schodiště, 

který sešel dolů a nabídl se, že obálku dodá do podatelny. Já sama

bych to nezvládla, ač to bylo jen 5 schodů. Opět jsem se musela

dostat k taxíku a odjela jsem do SPEA k diabetoložce. Ordinace

EKG byla přestěhována a tak jsem byla ráda, že jsem tam dříve, abych

vše stihla.  Pak následovaly další úkony, jako měření, vážení a  pod.

Na řadu jsem přišla k lékařce do ordinace až ve 14:45.  Z ordinace

jsem šla ještě do lékárny a  pak odjela taxíkem domů v 16:15. Před

domem sousedky neseděly, asi bylo veliké horko a ani jsem se na

nikoho nedozvonila. Jak se dostat s chodítkem přes 25 schodů domů

byl velký zádrhel. Pět schodů s chodítkem mi trvalo 30 minut a pak

jsem začala halekat na barák, zda mě někdo uslyší a pomůže vynést

chodítko po schodech. Objevil se pak nějaký řemeslník, ale dostat

se bez hole, která by mne podpírala ze strany nahoru bylo téměř 

nemožné. Přitahovala jsem se oběma rukama na madle a nesla i 

tašky. Dvacet schodů jsem zvládla za hodinu a pak s pomocí chodítka 

jsem se dopajdala domů. Velice jsem si namohla svaly na rukou,

protože mám mj. i neuropatii. No, bolesti příšerné. Večer jsem měla

ruce napuchlé a horečku. Tak jsem si dávala obklady a proto činím

zápis zlého až  šest hodit poté. Celkem jsem ušla 800 m.