NEDĚLE 10. PROSINCE

                                                           DRUHÁ  ADVENTNÍ  NEDĚLE

                                                                       zvaná BRONZOVÁ

                                             druhá svíčka nese název MÍR

                                                                                       a objeví se též báseň

MÍR JE...

Mír je spojení ruky v ruce,

ozvěna, jež vrací nám vřelé objetí,

když se společně dotýkáme jednoho srdce,

vracíme přímý pohled - do několika zbloudilých staletí.

Po staletí jsou rozbroje, ale láska nás předčí,

milujte se a držte svá postavení v míru,

když skutek se nekoná, přijdou pak řeči,

milosrdenství si žádá chuť pomáhat

(jako bývá chuť k dobrému jídlu).

V oboustranném míru,

cítíme vděk i pokorné jednání,

v dohodě a pospolitosti tvoříme sílu,

mír s vámi, kdo nikomu ve svobodě nebrání.

Nebrání ani cílům a tajným přáním,

mírové příměří je úžas v hlase,

mír je cesta, kterou nám zkrátí

jedině důsledek Osudu - v celé své kráse.

Otázkou zůstává, zda zkrátit si cestu

po které kráčíme,

nicméně, neujdem spravedlivému trestu,

až dokud se o něm sami nepřesvědčíme...

A jaký, že je onen tajuplný trest?

Nechat žít a necítít bolest...

Mír je krásná Oáza, kde přebývá věčné být,

tam člověk rád zavítá - jako poutník, co dává svým ústům pít.

Stačí se zvečera jednou pomodlit,

vnímat čas a věřit v zázrak,

s úsvitem si o světě promluvit,

měnit krásu a k sobě ji v dobrém zlákat.

Lákat ji se všemi jejími divy,

v míru zašeptat a poprosit,

i tak zůstává v prostoru viset hlásek tklivý,

jako čas, jež mění vše v dějinné nánosy...

A tam, za vysokým rákosím,

ještě jednou uzavírám kruh vody,

nepřátelství se už dnes nenosí,

stejně jako pouhé tělo - to už je dnes (zcizele) body.

 

TOMÁŠ  PŘIDAL

 

 

(Ilustrace převzaty z Pixabay)