STŘEDEČNÍ PŘEKVÁPKO

 Dnešní den byl velmi náročný a plný milých překvapení.

 Už v 9 hodin ráno jsem jela k paní doktorce na oční, kde

 bývám šest měsíců předem objednána. Jelikož jsem měla

rozkapané oči, tak jsem téměř tři hodiny nic moc neviděla.

Mezitím jsem navštívila taky obvodní lékařku, abych  jí

předala zprávu, vyzvedla léky, které jsou a často nejsou, 

protože se dováží z Francie a tak se musí vyzvednout, dokud

jsou k mání. Pak jsem čekala v dešti a sněžení na taxíka,

který byl ohlášen, že přijede do 5 minut, ale nakonec

z toho bylo 25 minut. Asi jsem se prochladila. Odjela jsem

pak na poštu k nádraží, abych odeslala nutnou zásilku

doporučeně, abych měla doklad, že odešla včas.

Při čekání  jsem měla telefonát od paní Milušky B., že je

v Olomouci. Domluvily jsme se, že po vyřízení svých

pohledávek mně vyzvedne na poště a odveze. Za 45 minut

přijela a jely jsme se podívat k Elviskovi a taky na oběd.

 

Už jsme se dlouho neviděly a přijela jako Ježíšek s několika

dárečky. Po obědě a kafíčku jsme odjely na Příčnou, abych

i já mohla předat to nezabalené, ale s jistotou, že to dojde

do správných rukou, protože poštovní služby už nejsou

spolehlivé. Nástěnný kalendář města Písku se tak dostal

do rukou výtvarnice a umělkyně i řidičky, od které mám

příslib, že by se ráda do mého města podívala a dovezla

novým autíčkem. Celkem jsem nachodila na chodbách SPEA

i venku  1100 m.