JAROSLAV MICHAL


 

Před 20 lety - dne 4. prosince 2003 zemřel v Hulíně, v rodině svého syna

Mgr. Jaroslav MICHAL , učitel, kulturní pracovník a ředitel Krajské

knihovny v Olomouci. Pocházel ze Slušovic u Zlína, kde se narodil dne

13.4. 1914.

  Obecnou a měšťanskou školu vychodil v rodišti, poté studoval učitelský

  ústav ve Valašském Meziříčí, kde maturoval v roce 1933. Zprvu působil 

  v okolí Holešova, v roce 1936 učil ve Všetulích, kde se seznámil s Ing. 

  Františkem Čechem (1898-1951) olomouckým loutkářem, pod jehož

  vlivem se začal věnovat loutkářství. Za války 1942-1945 byl totálně 

  nasazen a pracoval v cukrovaru, po osvobození v roce 1945 byl jmenován

  okresním osvětovým inspektorem ve Šternberku. Po čtyřech letech přešel 

   na Krajský národní výbor do Olomouce a  začátkem ledna 1953 se stal 

   ředitelem Krajské knihovny v Olomouci a byl jím až do poloviny roku 1960.

Z kroniky knihovny (dnes Knihovny města Olomouce) se dočteme, že 

v období let 1953-1960, kdy trvala její krajská působnost  - byla mj. i 

hostitelem  českého básníka, nositele Nobelovy ceny, Jaroslava Seiferta, 

         který 15. 10. 1955  byl hostem literárního večera.  Jaroslav Michal si nejen

 psal s básníkem, ale též byl za ním i v pražském bydlišti ( jak mi vyprávěl) 

 V roce 1958 spolupracoval s knihovnou absolvent FFUP Jiří Opelík , dřívější 

praktikant, který připravil do tisku bibliografii O.Mikuláška s obálkou

       Františka Bělohlávka. Ředitel Michal rovněž  publikoval  v odborném 

knihovnickém tisku a snažil se, aby olomoucká knihovna pod jeho vedením, 

měla dobré jméno v celostátním měřítku. V dubnu 1960 se Olomouc stala 

okresním městem  a dosavadní ředitel byl odvolán a vrátil se do školství.

Dálkově vystudoval olomoucký pedagogický institut. Učil ve Šternberku, 

kde bydlel a v letech 1966 až 1970 zastával místo ředitele Zvláštní 

školy. Poté byl z politických důvodů odvolán a přeložen do Uničova, 

odkud se opět vrátil do místa bydliště ze zdravotních důvodů. 

Do Olomouce se přestěhoval v roce 1989 a v roce 2001, kdy už téměř 

neviděl, přesídlil do kroměřížského Domova důchodců, odkud krátce 

před smrtí se odstěhoval k synovi.

 

                                                             ČEST  JEHO  PAMÁTCE!

Komentáře

  1. Pana ředitele jsem byla navštívit třikrát doma. Byl už v důchodu a skoro neviděl a dozvěděla jsem se plno zajímavostí. Zprvu bydlel na Horním náměstí nad pasáží a pak pod hřbitovem v pečovatelském domě. Jak už nemohl vycházet nechal se umluvit, aby se přestěhoval blíže k synovi. Starší zaměstnanci si toho moc nepamatovali a taky jich tam už bylo málo. To si nedovedete představit, jakou radost měl, dodnes si to pamatuji jak se mu rozzářila tvář, že na něj jeho knihovna pořád myslí.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

PODĚKOVÁNÍ SM

O ČOKOLÁDĚ .. .