SVĚTOVÝ DEN BEZ TABÁKU

 Poslední květnový den se apeluje na to, aby se omezilo 

 kouření a je to zejména pro udržení zdraví.Je to špatný 

 zlozvyk a prý se poslední dobou opravdu snižuje počet 

kuřáků. Není jednoduché od slova NE přejít k nekouření. 

Je k tomu třeba hodně pevné vůle. V dobách, kdy jsem si 

zapalovala jednu cigaretu od druhé jsem taky chtěla 

přestat, ale stačilo rozčílení a uklidnění přišlo s cigaretou.

To, že jsou kuřáci sobečtí a bezohlední, si uvědomí až už 

nekouří. Teprve nyní vím, jak to muselo být hrozné pro 

spolupracovníky, kteří museli přetrpět ten smrad kouře 

v malé místnosti, ikdyž se větralo. Cigaretový kouř se tzv. 

vcucne do knih a závěsů  a pořád je to cítit. S tímto nešvarem

jsem přestala po operaci onkologického problému, který se udál 

koncem ledna 2004. Hned poté jsem dostala plicní embolii 

a byla jsem delší dobu mimo. Tehdy jsem si uvědomila, že pod 

kytičky se mi ještě nechce a od té doby jsem si už nezapálila. 

Byl to u mne především strach, který nedovolil sáhnout po 

cigaretě. Manžel taky přestal kouřit z podobných důvodů 

a dokonce týden přede mnou.

Obvodní lékařka nebyla tím vůbec nadšena. Nemohla pochopit, 

že nechci brát medikamenty a varovala před abstinenčními 

problémy. Asi nepochopila, že nás drží zpátky ten strach. Když 

jsem jednou u lékaře na chirurgii byla tázána, zda kouřím, 

odpověděla jsem hrdě: "jsem nekuřák!" Pan doktor mne ovšem 

vyvedl z omylu, když řekl: "Ne, ne jste abstinující kuřák!"

 Nekouřím přes 17 let.

A už bych se k tomu nikdy nechtěla vrátit. Možná bych se dřív 

udusila. A tak směle mohu 31.5.vzpomínat na to, jaké to bylo, 

když jsem se učila tomuto nešvaru, nebo si v práci podpálila úřední

listiny ve stole. Historek pro i proti je habaděj. Ale jsou kdesi na 

blogu, protože už bylo kdysi téma o kouření a já napsala seriál článků.