LUBOMÍROVY KROKY
Krátce po osmé hodině jsem šla na " hlavničku", čili
Masarykovu třídu, abych se zastavila v Květinářství
pro růžové karafiáty, zašla do dobrůtek pro pitíčko
a špaldové i ořechové řezy, pak zašla do lékárny Dr.
Maxe pro objednané náplasti a tramvají nízkopodlažní
odjela na naše předměstí. Cestou jsem si připomenula,
že musím zajít k Bivojovi pro mašle a obaly. Celou cestu
jsem podnikla v počtu 2 500 metrů.
Z blízkých škol se doslova valily davy žáků a studentů.
Všichni drželi v ruce vysvědčení a nedočkavě tancovali
před kavárnou U Elviska a divili se, že ještě není
otevříno. Taky na nádraží bylo plno studentů, kteří
se spolu s kufry přemísťovali na vlakové spoje. Všude
vládl chaos a smích, protože začaly prázdniny.
Odpoledne přišla návštěva. A tak se pilo kafíčko, jedl
meloun, oříškové řezy a špaldové. Když naši odjeli,
tak jsem si vzpomenula, že jsem je mohla poprosit
o svezení, protože ještě jsem po 17 hodině musela
odjet tramvají do lékárny Dr. Maxe pro tapy na bolest
kolene. Tím jsem ještě ušla dalších 1 300 m.
Tedy celkem 3800 m.

Taky jsme si zašli s vnukem na zmrzlinku-mňam.
OdpovědětVymazatTak my už a ještě školáky nemáme, jen kantory v rodině, kterým také končí i vlastně nekončí školní rok. Nemají celé dva měsíce prázdniny, pouze 5 týdnů,v těch zbývajících bez žáků mají jiné aktivity. Alespoň ti naši určitě.
OdpovědětVymazat