ÚNOR
ÚNOR *
Mráz nám leze za nehty a zima
chce i srdce ledem sevříti.
Co se mlhou, sněhem naobjímá
lidí, lesů a luk bez kvítí!
Pod sněhem však pole, luka, lesy
v kořenech se k jaru sbírají.
Z dříví jasný oheň vyšlehne si
navzdor mlhám. lehlým po kraji.
Zrovna tak to lidské srdce hoří
- padej mlho, na les, na lada -
nic tu na tom světě neumoří
oheň, na nejž láska přikládá.
FRANTIŠEK HRUBÍN
( z knihy: Mánesův orloj.Praha, Albatros 1979. S. 8-9)
Zdravím, Haničko, měla jsi stejný nápad jako já v Kavárničce na únor. Také jsem začala Hrubínovými veršíky. Vzala jsem je však ze Špalíčku pro děti, který ilustroval Jiří Trnka. Kouzelná kniha veršů a pohádek. Míním ji předčítat vnoučatům.
OdpovědětVymazatNo,jo-on je vlastně už únor.To je hrozné,jak ten čas letí.Báseň je moc pěkná.
OdpovědětVymazatPřeji krásný den.
Krásná báseň. Teď už vím, co mi chybí : oheň, který tiše praská v kamnech. Zmizel s pohodlím ústředního topení.
OdpovědětVymazatBáseň mě vzala za srdce. Je to tak, kde není láska nebo dobré přátelství, tam se životní síla oslabuje nebo ztrácí. S jarem přijde i světlo, teplo, rozvoj, proto je máme tak rádi
OdpovědětVymazatLetošní únor odpovídá obsahu básně. Báseň je vystavěná únorům našich dětství, kdy udeřila pravá hromničná zima, my se hřáli u kamen a venku si užívali zimní radovánky.
OdpovědětVymazatV roce 1969 byl únor velmi teplý, lidé se procházeli v jarních kabátcích, svítilo slunce. Pamatuji si to proto, že jsem ležela v nemocnici a koukali jsme se z oken ven a čekali návštěvy.