PRVNÍ SNÍH - 20. 11. 2018
Křídou do sněhu
Píšu své verše křídou do sněhu
říkám je do větru
a zítra zapomenu
Až vylije se řeka ze břehů
ponese zbytky slov
a ulámaných kmenů
Píšu své verše větrem do osení
Nikdo je nečte
a sotva něco změní
na světě
který má svůj proměnlivý řád
Co bych si vlastně mohla přát?
Ať moje verše připomínaj' sad
který jen z dálky šumí
nevtírá se
a přece mnohý ví
o jeho klidné kráse
Svatava Mášová
Snad z těch veršů ve sněhu něco zůstane v našem příběhu....
OdpovědětVymazatSvatčiny verše jsou vybroušené a umí chytit člověka za srdíčko. Mají své kouzlo, brus i třpyt, vše co má báseň mít.
Svatčiny verše právě hodně čtenářů čte, protože jsou pravdivé, ze života, křehké i nutící k zamyšlení. Báseň "Křídou do sněhu" je toho důkazem.
OdpovědětVymazat