OMAMNÁ VŮNĚ LÍPY
Když jsem šla z vycházky zamyšleně domů, najednou
mne ovanula příjemná vůně lipového květu. Byl to
opravdu silný a příjemný pach. Docela mne překvapilo,
že lípa už kvete.
rozkvetlá lípa
Podle starodávných pověstí - lípy osídlovali spravedliví a dobří duchové.
LÍPA se stala oficiálním národním symbolem až v roce 1848, kdy
v červnu delegáti Všeslovanského sjezdu v Praze stanovili jako
národní symbol lípu proti velkoněmeckým snahám.
Jejku, čajíček z lípy, to voní, vzpomněla jsem si na babičku a její lipový čajík co mi vždycky vařila.
OdpovědětVymazatVůně z lip je skutečně opojná.
OdpovědětVymazatRáda jsem ji trhala na čaj. Pak spodní větve někdo ořezal a už na ni nedosáhnu. Škoda, v zimě přišel lipový čaj k duhu.
Čaj z lípy také dělávám, na teploty je dobrý.
OdpovědětVymazatJá lipáčí už suším, trhala jsem ho v sobotu na Slovácku. Tady lípa ještě nekvete. Lípa svojí vůní a bzukotem včel mě uklidňuje a jsem šťastná jakoby spojená se zemí.
OdpovědětVymazatPřeji moc krásné dny, nejraději ve stínu na lavičce.
Vůni lípy mám moc ráda a stále chodím a čekám, u nás ještě nekvete.
OdpovědětVymazatLipová vůně je krásná a opojná, to máš pravdu. U nás zatím nekvete, ale vedle v dědině už ano. To se jim tam žije... :-)
OdpovědětVymazatAž rozkvetou lípy, i já budu kvést...
OdpovědětVymazatzpívám si každý rok v duchu pod rozkvetlými lipami. Krásná píseň a omamná vůně mi vždycky připomene, že rok je v půli a blíží se prázdniny
Mám ráda lípy. U nás máme tři hodně staré lípy, jako symbol, kde kdysi stávala vesnice. Ta se kvůli povodním posunovala až na místo, kde se nachází nyní.
OdpovědětVymazatLipový květ také sbíráme.
A pak si ještě vzpomenu na písničku, kterou zpívával otec mé matce. Pod tou naší starou lípou, stávala malá lavička...
Před domem u silnice jsou vysázeny lípy a je tam i lavička. Není opuštěná, vždy si na ni někdo sedne a odpočívá.
Pocházím z Českomoravské Vysočiny - tam lípy kvetly až tak po 15.červenci - jejich vůně je prostě prázdninová.....
OdpovědětVymazat