POD JASANEM

Jasan mocné větve klonil

ku hrám našich dětských let,

když jsem kolem něho honil

děvčátka jak růže květ.

---

Jako student jsem tu čítal

naše milé klasiky,

na schůzky jsem dívky vítal

milostnými veršíky.

Jedna z nich pak zajala mne

poutem lásky hluboce,

ale její srdce klamné

zradilo mne po roce.

Sám teď pod jasanem sedám

na lavičce kamenné,

v jeho stínu lék si hledám

pro své srdce zrazené

Jasan shovívavost tlumí

úsměv nad mou žalostí,

sto let již nad hlavou šumí

lidské žaly radosti.

(Jaromír Malý 1885-1955, písecký rodák,

absolvent zdejšího gymnázia v roce 1903)

Z básnické sbírky

Buď Písku zdráv! aneb Písek očima básníků,

sestavila Blanka Zemanová