CESTA DO BENÁTEK


Před dvaceti lety jsem se s podnikem vydala do Itálie.
Jeli jsme autobusem přes Rakousko a byl to vlastně
můj první výlet na Západ. Těšila jsem se jak malé dítko,
protože většinou jsem o této zemi jenom četla. Dva
velikáni naší kultury napsali o Benátkách spoustu
krásných slov a tak jsem si je vytáhla z notýsku, kam
jsem si vypisovala citáty.


"Jsou místa, o kterých všichni tvrdí, že jsou nádherná,
jedinečná. Nesmíte se však zeptat proč. Nikdo neví proč.
A tvrdí-li, že ví, šidí nebo lže. Náměstí svatého Marka
je jedno z takových míst." Werich, Jan: Italské prázdniny.
Praha, ČS 1960.




"San Marco. To není architektura, to je orchestrion….
má to své kouzlo; potloukáte se po ulicích jako ve snu;
kanály šplouchají, u Svatého Marka hraje kapela,
dvacaterý jazyk splývá v nekonečný šum; a vám je, jako
byste měli v uších vatu nebo jako by vás obestíralo
obluzující neskutečno. A jednou vystoupíte na Lidu;
náhle vám zařinčí do uší zvonek malé tramvaje,
zacinká kolo, ozvou se cvakající kopyta, a kouzlo je
zlomeno: bože, vždyť v celých Benátkách není jediný
živý kůň! Skutečně, hlavní kouzlo Benátek je čichové
a sluchové: těžký zápach laguny a jediný šum lidských hlasů."
Čapek,Karel: Italské listy. Praha ČS 1980.



Pamatuji si, jak jsem se po dojezdu do Benátek tzv.
trhla od kolegyň, které se jely koupat na Lido, kdežto já
chtěla předně vidět náměstí Svatého Marka a všechny hlavní
památky. Za téměř všechny liry jsem si koupila na parkovišti
"Průvodce Benátkami" v češtině a neznalá cizího jazyka, jen
s kapesním slovníčkem v kabelce, jsem odjela lodní tramvají
přes Grand Kanál k Svatému Markovi. Pro mne to totiž byla
jediná možnost. Věděla jsem, že už nikdy nebudu mít šanci
si podobný výlet zopakovat. Prochodila jsem téměř vše, co se
dalo, většinou jsem se připojila k nějaké výpravě a tím, že jsem
to měla česky popsáno, tak jsem nebyla zaskočena německým
či anglickým výkladem. Kolem třetí hodiny odpoledne jsem se
odplížila k mostu Rialta, který spojuje dva břehy Kanálu v
nejužším místě a pod ním byla malá kavárnička, kde jsem si
dala kafíčko, které vypadalo jako větší náprstek. Na druhou židli
jsem si položila uchozené nožičky a odpočívala. Za kávu jsem
utratila poslední penízky, ale byla jsem nesmírně šťastná. Pak
jsem se vrátila bez lístku lodí k parkovišti, kde si všichni vykládali
o báječném koupání a nějaké památky je vůbec nezajímaly. Já
jsem se s nikým ani nebavila, protože jsem byla přehlcena krásou
a pomalu jsem vstřebávala to, co se mě podařilo vidět a zažít.

Komentáře

  1. Tam musí být kráásně, bych se tam chtěla podívat! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Někdo má rád holky a někdo vdolky. Já bych asi chtěla vidět dómy a architekturu. Akorát kdybych při tom nemusela chodit...

    OdpovědětVymazat
  3. Také někdy před 20 lety jsme se s kolegou v práci dohodli,že pojedem do Říma a Benátek-vlakem.On vzal sebou dceru, já muže a syna.Bylo to nádherné od té doby jsem tam byla ještě několikrát,ale poprvé to bylo nejlepší-pro nás všechno nové.

    OdpovědětVymazat
  4. ty fotky jsou ofocene z fotek že?

    OdpovědětVymazat
  5. [5]: Ano, máš pravdu, některé jsou ofocené z Průvodce, protože tenkrát jsem ještě neměla foťáček.

    OdpovědětVymazat
  6. Hani, moc pěkné místo. Já ani nevím kam bych se chtěla podívat V každé zemi je něco jiného, jiná kultura a to je na tom to zajímavé.

    OdpovědětVymazat
  7. Souhlasím, že v Itálii je krásně. Jak už jsem psala, byla jsem tam mockrát u moře, ale také na poznávacím pobytu, měli jsme průvodkyni, prošli jsme toho hodně, byli jsme v Benátkách, Římě i Vatikánu, fotek mám spoustu a moc ráda vzpomínám.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

PODĚKOVÁNÍ SM

O ČOKOLÁDĚ .. .