VZPOMÍNKA NA PAVLA P.


PAVEL POLIČANSKÝ

Ing. arch. a malíř-krajinář.



(9. 8. 1943 - 18. 5. 2011)

Dneska jsem si rozsvítila svíčičku a vzpomínám na Pavla Poličanského. Znala jsem se s ním přes dvacet let. Byl to báječný člověk. Nejenže maloval KRAJINY DOMOVA, ale také domov uctíval. Občas jsme si volávali. V roce 1989 jsem si koupila jeho obraz "Říjen v Sedlci" , na který se často dívám, protože tam žili moji předci. Jeho stromy a podzimní

barvy vyjadřují moje životní lásky. Jeho vyznání k domovu, část úvodního slova k výstavě od Jana Kanyzy a část z nekrologu - zde přidávám. Kdož jste jej znali, vzpomeňte se mnou.


"Domov ! Vyslovíš a zjihneš ..." - těmito slovy začíná František Halas svou voňavou poetickou prózu o významu domova.
Opravdu - DOMOV - to je zcela základní pojem. Domov - to je pro mne obrovské bohatství, je to bezpečí, je to opora, je to přístav, je to východisko.
Domov, to nejsou jen čtyři zdi, mezi kterými bydlíte. Domov, to jsou přece i lidé kolem, především rodina, děti, přátelé¨. Jsou to i generace našich předků, bez kterých bychom nebyli a nebyli takovými, jakými jsme. Jsou to i naše povinnosti k odkazu těch před námi i k budoucnosti našich dětí.
Bez uvědomění si příslušnosti k domovu, k národu, je člověk velmi chudý, jeho život postrádá naplnění. Jistě - mnoho lidí, kteří se toulají světem hnáni různými touhami, jsou doma tu i tam, ale doopravdy nikde. To já bych nemohl. Poznal jsem od dětství krásu pocitu "mít domovů, snažím se toto bohatství udržovat, rozvíjet a předávat mladším. Je to naplnění života, krásná štafeta...

Pavel Poličanský (únor 1993)


" Když se tak rozhlížím po krajině naší malé země, říkám si častokrát, jak je útulná, přívětivá, ale hlavně jak rozmanitou má tvář.
Od líbezné Jižní Moravy se spanilými vinicemi a úrodnými ovocnými sady, pečlivě a starostlivě obdělávanými. Naproti tomu romanticky rozeklaný Moravský kras. nebo poklidné louky, kopce a pastviny Beskyd znějící zvonci ovčích stád. Drsné Jeseníky a turismem ještě nezavalené Orlické hory. Proti nim v kontrastu rozložitá úrodná rovina Hané. Zadumané Jižní Čechy se zrcadly svých nespočitatelných rybníků, tajemně zachmuřená Šumava, hrdá a vzdorovitá krajina Chodska nebo balvany posázený kraj mezi Milevskem a Petrovicemi.
A což duchařské Podkrkonoší a za ním temná hradba Krkonoš se svým vládcem ...
Každý tento kout je barvitý a rázovitý, inspirativní pro oko i duši. Ale především je nezaměnitelný. A pro svou inspirativnost má každý SVÉHO malíře. jak jinak. A tak, jsou-li nohy poutníka již dlouhou cestou unaveny a oči a srdce se chtějí dál kochat tou krásou, může si onen poutník dopřát dalšího putování bez únavy a do sytosti obrazy těchto malířů. Oči a duch pak vnímají další zázraky, které jim tvůrce nabízí v přepisu svého vnímání, v hnuté zkratce i v širokém objímajícím gestu.
Pavel Poličanský takovým malířem je a tu krajinu objevil. Pro sebe i pro nás. S častou dominantou stromu. Stromu jako živé bytosti, svědka našeho lopocení, trápení i radostí.
Přiznám se, že mám ke stromům lásku až divoce pohanskou. A nechci vědět z jakých prvků a sloučenin se jeho tělo skládá. Naopak chci věřit, že je příbytkem a domovem pro víly a skřítky. A věřím také, že Pavel Poličanský cítí a ví totéž."

(Jan Kanyza)

"Pavel vlastně nebyl malíř z profese, i když malířského vzdělání na fakultě architektury se mu také pochopitelně dostalo. Celý život, ač se dlouho živil sezením u rýsovacího prkna, toužil po malování. Ne po strohých liniích, ale po barvě, která teprve krajině dodá skutečný život. Snad proto nás příroda obdařila květy. Probrouzdal jižní Čechy, Český ráj dávno ještě před tím, než se ženou - také výtvarnicí - se do českorajska zamilovali a začali tady stavět svůj »letní dům«. Získali místo ke stavbě, Pavel nakreslil jeho »tvář«, propočítal snad i počet cihel a dalšího materiálu a se ženou začali vlastníma rukama stavět. Sobota co sobota, neděle co neděle. Tehdy neměl mnoho času na malování. Teprve když už dům byl dávno hotov, se rozhodl. Architektura byla pověšena na hřebík a do ruky se dostal štětec. Z Pavla, po jistém hledání svého vlastního výrazu, se postupně stal malíř krajinář. Jak jinak - malíř Českého ráje, kde, jak mně řekl, »stačí přece ujít jen kilometr a krajina je úplně jiná, než byla před tím«.




Komentáře

  1. Kránsa přiroda vždy je prava inspirace básnikum a maliřum.

    OdpovědětVymazat
  2. To je tak krásné povídání. Protože tohoto malíře moc neznám, jenom z tvých stránek, hledala jsem na netu obrázky. Našla a jsou vážně moc krásné. Nedivím se , že je tvůj oblíbený.

    OdpovědětVymazat
  3. mam odnej obraz prodam

    OdpovědětVymazat
  4. od  maliře pavla poličanskeho prodam  krasni obraz

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

PODĚKOVÁNÍ SM

O ČOKOLÁDĚ .. .