Panelákoví lapkové

V létě na hradech a zámcích straší většinou Bílá paní. Někdy je to pro obveselení,

jindy máme strach. Záleží na věku a provedení. Podobná strašidla, ale bez bílého hábitu se poslední noci prohání po lešení baráku, který se od jara zatepluje. Není to vůbec žádná legrace. Jde o mladé muže, které zřejmě už z hospody vyhodili a tak buď machrují sami před sebou anebo chodí na loupežné výpravy. Stačí mít pootevřené okno a hned máte v bytě nezvané návštěvníky. Nevím, zda si páni kluci připomenuli Mezinárodní den pirátů či v sobotu 215. výročí narození českého loupežníka Václava Bábinského. Souseda pod námi probudili kolem půl druhé ráno a mne po třetí. Zprvu jsem si myslela, že už řemeslníci si ráno přivstali, protože to byl prapodivný zvuk. Viděla jsem jak se dva muži mihli na vedlejším balkonu , když z našeho přelezli na jiný balkon, kde bylo otevřeno okno do dětského pokoje. Jsme ve čtvrtém patře a musím se svěřit, že jsem měla nahnáno i přes zavřené okno. Nikdy dnes nevíte, co koho napadne a co udělá. Až dneska dopoledne jsme zjistili, že hlomoz a chození po lešení měli na svědomí "naši" bezdomovci. Šli z herny a měli hlad. Prý se jednomu z nich podařilo "vybílit" ledničku, aniž by to spáče vzbudilo a tak jak se dostal dovnitř, tak opět odešel. Oné rodině se ztratil pekáč buchet, pečené kuře a nějaké uzeniny a taky dvacet rohlíků i houskový knedlík. Vcelku úsměvná příhoda, ale nevím, zda bych ve zdraví přežila takové setkání cestou na císařskou procházku, kam chodil i císař pán pěšky a sám.