PRAPODIVNÉ RÁNO

 Dnešní noc byla krutá a příliš bolavá. Probrečela jsem ji celou. Když jsem ráno

 chtěla vstát, zjistila jsem, že moje postel stojí na kusu podlahy a stoupnout se

 nedá, protože podlaha je jakoby propadnutá.  Kolem dokola byly kusy  částí

 zdiva a vypadalo to, jakoby se podlaha se stropem  zřítila. Vedle byly i další

lůžka, kde ležel můj tatínek i maminka, kteří volali o pomoc, protože na ně

padaly kusy z mého těla. Velmi se divili, že jsem to nechala dojít tak daleko

a nezajistila jsem si nějakou ochranu. Já si nemohla nic zajistit, protože se mi

nepodařilo dostoupnout na nohy.  Na obloze pluly mraky , na kterých seděly

jakési příšery obkročmo a volaly, že jsem se do této situace dostala proto, že

jsem zavčas nezaplatila roční příspěvky na Wikipedii. Pak tam lezly nějaké

potvory a jiné bolestiplní hadi, na které taky už čekám další čas, že opustí moje 

tělo. Byla to asi zkouška, co vydržím. Žádné léky a ani opiáty nezabraly. Jako

by ztratily tuto ochranou sílu. Anebo se tak událo proto, že jeden pan doktor

jménem Dušan, který by měl dnes svátek, mě kdysi proklel, protože léky, které

předepsal nezapůsobily. Spíše naopak. Bylo to před 15 lety. Dnes dopoledne se 

chystám taky k praktickému lékaři s nadějí, že třeba pomůže. Jen nevím, jak?

Byl to sen s krutou realitou.