VÝROČÍ ÚMRTÍ PROFESORA EDUARDA WONDRÁKA
Před 30 lety - dne 10. dubna 1996 zemřel v Olomouci prof. MUDr. Eduard WONDRÁK,
lékař, spisovatel a vysokoškolský pedagog. Pocházel ze Žatce, kde se narodil 27.10.1919.
Dětství a mládí prožil v Praze. Studoval gymnázium v Libni a už za studií psal básně pod
pseudonymy. Vychován byl ve dvojjazyčném, česko – německém prostředí. Teprve po
2. světové válce mohl absolvovat lékařskou fakultu Karlovy univerzity. V té době se rodiče
přestěhovali do Ústí nad. Labem a posléze do Kralup n. Vltavou.. Chirurgickou praxi začal
získávat v litoměřické nemocnici a krátce působil také v Lovosicích a po tři roky zastupoval
obvodního lékaře v Třebenicích. V těchto letech se natrvalo seznámil s mnoha
pozoruhodnými lidmi dané lokality, zamiloval si celé dolní Poohří i České středohoří – a
z četných vyprávění ho zaujala zejména postava třebenického vlasteneckého lékaře Václava
Paříka.. Byla to doba, kdy se začal intenzivně zabývat regionálním kulturně historickým
bádáním a dějinami lékařství. V roce 1956 se oženil a odešel na Moravu. Nastoupil na I.
chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice v Olomouci, kde záhy získal vedoucí postavení a
současně se stal docentem katedry chirurgie lékařské fakulty při Palackého univerzitě. Po
roce 1989 byl jmenován profesorem. V každém místě svého působení a zejména v Olomouci
se podílel na práci spolků a vědeckých společností. Byl dlouholetým členem výboru VSMO,
předsedou její sekce pro dějiny lékařství a v období let 1973–1976 předsedou celé
společnosti. Byl autorem mnoha odborných přednášek a publikací, skript pro studenty a
dvou monografií z oboru traumatologie pohybového ústrojí. Kromě náročného povolání se
desítky let úspěšně věnoval i – historii lékařství. Své práce publikoval v různých časopisech
a zčásti také knižně, jen několik jich zůstalo v pouhých rukopisech..Velká část historicko –
badatelských prací Eduarda Wondráka se týkala Olomouce a vůbec Moravy. Mezi početnými
náměty, které v některých případech zpracoval velmi rozsáhle, jde o historii olomoucké
univerzity, o Societas incognitorum, o lékaři J. E. Bollmannovi, který se pokusil vysvobodit
z olomoucké pevnosti uvězněného M. J. Lafayetta – a řadu dalších. Největší zásluhou Prof.
MUDr. Eduarda Wondráka , CSc. zůstává jeho přínos k poznání života a díla Alberta
Schweitzera. Stal se nejen autorem první české monografie o tomto velkém humanistovi a
spoluorganizátorem symposií, ale zejména trvalým propagátorem jeho odkazu. V roce
1968 vyšla jeho kniha „Albert Schweitzer“ a v roce 1995 rozšířené vydání „Albert
Schweitzer a Lambaréne“. Od mládí rád cestoval doma i v cizině, poznal dokonale Vídeň,
Berlín i Paříž. Znalost cizích jazyků mu umožňovala bezprostřední styk s evropskou
literaturou, především německé oblasti. Byl mnohostranným sběratelem, zajímal se
o výtvarné umění a byl i znalcem lidových maleb na skle. V roce 1979 vydal bibliofilii „Pět
kouzel a jiné básně“ a v roce 1994 básnickou sbírku „Ohlédnutí“. Z díla: Albert
Schweitzer.Praha Orbis 1968, ;Krev smyly deště.Osudy a utrpení roku 1866.Hradec Králové,
Kruh 1989.;.
ČEST JEHO PAMÁTCE!
Komentáře
Okomentovat